Barokní frejíř Václav Vavřinec Reiner

Jeden z nejlepších freskařů, postrach pražských hostinců a pouličních bitek, ovšem pochopitelně mistr českého vrcholného baroka a talentovaný obchodník. V dnešním blogu si ho představíme.

   Václav Vavřinec Reiner se narodil v roce 1689 do umělecké rodiny v sousedním Bavorsku. Jeho děda byl stavitel Martin Reiner, který byl v pražském zednickém cechu a přijímal církevní zakázky, otec sochař a řezbář a strýc schopný obchodník s uměním. Od chlapeckých let byl tedy obklopen pestrou paletou možností, čemu se v umění dále věnovat. Podle hodnověrných svědectví se znal s Brandlem, Halbaxem a Liškou, z nichž každý ho ovlivnil v něčem jiném. Lze ale poměrně logicky vystopovat, od kterého si osvojil umění fresky a od koho směřoval také ke krajinářství.

   Reiner zřejmě ve vandrovním věku v raných dvacetinách podnikl studijní cesty po Itálii, ale to není tak úplně jisté. Možná se do Itálie stejně jako Brandl nepodíval. Inspiraci v italských mistrech však bezpochyby získal. Co ale víme je, že měl Reiner, stejně jako ostatní členové jeho rodiny pověst bitkaře z mokré čtvrti. Po Praze bylo jeho frejířství proslulé a dokonce se vžila i dobová poznámka místních:,,Bacha, Reinerové jdou.“ I Václav Vavřinec neměl nikdy k uštědření rány daleko a občas posilněn pivem tasil, což vedlo k řadě problémů a uklidňování situací. Často si pražští církevní hodnostáři oddychli, když mohl geniální malířský mistr odjet mimo Prahu, kde prý byl naopak pohodové povahy.

   Reinerovi první zkušenosti jsou spjaty s valdštejnským Duchcovem a cisterciáckým klášterem v Oseku, kde připravoval Valdštejnskou portrétní galerii, maloval četné skicy, zdokonaloval svou specializaci monumentální oltářní obraz a pochopitelně si osvojoval i své nejvýše hodnocené umění – fresku. Jeho krajinářské schopnosti příliš docenit nemůžeme, protože ačkoli známe jejich náměty ve valdštejnských soupisech majetku, dochováno je toho zoufale málo.

   Od roku 1721 pracoval pro broumovský klášter, a to na oltářních obrazech. Smlouvu na těchto šest obrazů, které měly stát 1300 zlatých r., s ním uzavřel jménem opatovým sám architekt a stavebník Kilián Ignác Dientzenhofer, dne 30. 11. Měl namalovat tato díla - Ukřižovaný Kristus a pod ním stojící Bolestná Matka (s glórií) - roj andílčích hlaviček a jednoho andílka, snášejícího se z oblaků do koruny palmy, Marie a Josef vedoucí Dítě (oba s krajinou), Rozeslání apoštolů (Mt 10, 5n.; Mk 6, 7n.; L9) - na třetím oltáři pouze mučedníci, jako ,,primarius" Václav, po něm ve významovém pořadí Vít, Vojtěch, Jan Nepomucký, Zikmund, Ludmila a pět bratří. Zatímco Brandl měl na Břevnově velké problémy s Ukřižováním a P.M. Bolestnou, Reiner žádný konflikt Broumově neměl.

   Dále pracoval na zámku Rožmberku, v pražském Klementinu, v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě  a hlavně v nedalekém křížovnickém kostele Sv. Františka na Starém Městě. Zatímco se za Reinerovu mistrovskou výmalbu kopuli snesla na jeho hlavu kritika, tak měl mocného zastánce v Petru Brandlovi, který se za výsledek postavil, zvláště když Reinerovi tuto práci dohodil on sám, když ji předtím odmítl realizovat.

   Reiner se totuo freskou proslavil i za hranicemi. Získal zakázku v dolnorakouské kartouze v Gamingu a později také ve Wroclavi.

   Reiner v roce 1728 získal zakázku do kostela V Lehnickém poli, ve kterém porazil i slavného Kosmas Damiána Asama, ale přiznejme si to, že to bylo i tím, že nabídl nižší cenu. Na druhou stranu kdyby jeho díla nebyly kvalitní, jistě by neporazil v branži tolik uznávaného Asama, malíře pro prestižní řády v Praze nebo Mnichově. I tak cena nebyla zrovna nízká, za dva obrazy si řekl 800 zlatých.

   Velmí zajímavou a originální freskou je jeho výmalba kopule kostela Sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.

   S přibývajícími lety jsou Reinerovy fresky polidštěnější a uhlazenější, ale nikdy nepřestávají fascinovat neustálou touhou po hledání nových cest. Proměnlivost jeho repertoáru podle mnohých nemá obdoby v celé barokní Evropě.

   Reiner byl bezesporu workoholikem a jeho skon přišel těsně po dokončení práce fresek v kostele Sv. Kateřiny na Novém Městě. Příčina smrti byla choroba ledvin, která jistě nepřišla ze dne na den a způsobil ji pobyt v chladných kostelech, kde na lešení strávil podstatnou část života. Psal se rok 1743.

PS: Upřednostněte vlastní pohled na Reinerovo mistrovství nad fotografiemi, které i při současné technice nemohou nahradit lidské oko.