Slavná světová filmová klasika: Hra (1997)

Film z roku 1997, který právem zkultovněl má velmi zajímavou genezi i epilog. Vypravme se tedy chvilku nazpět do devadesátek.

Děj

Nicholas Van Orton (Michael Douglas) je multimilionář, který dostane ke svým narozeninám hru od svého bratra Conrada (Sean Penn). Ačkoliv nezná její pravidla, stává se jejím aktérem a do konce filmu neví, jest-li je to všechno spiknutí a nebo prostě jenom hra.

Film Hra s Michaelem Douglasem převádí na plátno zajímavý příběh, kdy se z úspěšného bohatého muže postupně stává troska. Douglasova proměna je díky hereckým schopnostem snadno uvěřitelná, neboť v něm už divák tuší úspěšného a bohatého muže.  

O scénáři

Scénář k filmu Hra vznikl již v roce 1991 a ještě ten rok byl prodaný společnosti MGM. Ta film chtěla také realizovat. Na režijní sesli měl zasednout Jonathan Mostow (Terminátor 3, Ponorka U-571) a hlavní role měl ztvárnit Kyle McLachlan a Bridget Fonda. Scénář se však zalíbil producentovi Steveu Golinovi, který ho zakoupil pro společnost Propaganda Films, která sdružovala líheň mladých režisérských talentů, včetně Davida Finchera. Golin si přál, aby film režíroval právě on a ten s nadšením souhlasil. Nechal scénář přepsat svým kamarádem Andrew Kevinem Walkerem (Sedm) a Mostow se uvolil dělat alespoň výkonného producenta. Walker zásadně přepsal postavu Van Ortona na většího cynika a za šest týdnů přepisování dal dohromady příběh tak, jak ho Fincher převedl na plátno. Pouze konec se zdál režisérovi příliš ostrý a navíc mu nedával smysl. V něm totiž Orton omylem zabije Christine a pak spáchá sebevraždu.

Filmaři se tak vrátili k samotné podstatě příběhu a hledali konec mnohem přirozenější. Pokud jste film neviděli, tak zbytek odstavce přeskočte. Otec Nicholase Van Ortona v den svých osmačtyřicátých narozenin spáchal sebevraždu skokem ze střechy. Tato skutečnost však ve filmu netvoří pouhou kulisu, ale dramatické finále, které David Fincher pojal jako „happy end“. Nutno však podotknout, že happy end v podání Davida Finchera vypadá trochu jinak, než v klasických filmech.

Casting

Režisér chtěl film dělat ještě před snímkem Sedm, ale v momentě, kdy byl obsazen Brad Pitt a měl v diáři volno na natáčení, Hru odsunul. Film dlouho hledal distributora a našel ho až v momentě, kdy se projektu uchytil Michael Douglas. Ten obvolal známé a především ho představil novinářům a investorům v Cannes. Tam se také sdělilo, že roli Ortonovy sestry ztvární Jodie Foster. Fincher s tím nesouhlasil a nechal její postavu přepsat na dceru. To se zase příliš nelíbilo Douglasovi. Robert Zemeckis se však dostal do problémů s natáčením Kontaktu a nemohl oskarovou herečku uvolnit. Bylo tedy rozhodnuto o přeobrazení. Nejprve roli Conrada odmítl Jeff Bridges a nakonec putovala k Seanu Pennovi.

O natáčení

Natáčení začalo v San Franciscu, ale producenti tlačili, aby se rychle přemístili do mnohem levnějšího Los Angeles. Fincher chtěl naopak na sever. Hádky nebraly konce, ale film mezitím žil svým životem. Natáčelo se v centru San Francisca, ve starobylých restauracích, v okolí Golden Gate, a Van Ortonovo sídlo se natáčelo 40 kilometrů jižně od Frisca ve Filoli Mansion ve Woodside.

O kameře

Kameraman Savides se na přání režiséra učil temnou barevnou škálu Coppolova Kmotra a zároveň pracoval s neonovými světly v pozadí, které dodávaly příběhu potřebnou současnou divokost. Scény v Ortonově panství patří mezi to nejděsivější, co se dá na filmové plátno vůbec zachytit. Fincher pro film najal specialistu na Technicolor a trval také na tom, že všechny noční scény filmu natočí na jednu kameru. Celou produkci se mu podařilo zvládnout za 100 natáčecích dnů.

O hudbě

Zvláštní uznání na filmu si musí zasloužit autor hudby Howard Shore, který stvořil mimořádně depresivní a mimořádně účinnou hudební kompozici. Zvláštně namíchaný „anarchistický“ soundtrack pak předznamenává styl, který Fincher vybrousí k dokonalosti v dalších, mnohem komerčněji laděných projektech. Ukázku si poslechněte zde.  

Herecké výkony

Velkou předností filmu je typově vynikající obsazení, které umocňuje Fincherova ohromná schopnost vést herce. Společné scény Michaela Douglase s Seanem Pennem jsou naprosto brilantní, ale uznání si musí zasloužit i ostatní hráči – femme fatal – Deborah Unger, mentor Armin Mueller Stahl. První housle ale samozřejmě hraje Michael Douglas, který zde předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry, což diváci oceňují doteď, nebo přesněji řečeno, až teď.

Přijetí filmu

Film byl velmi vřele přijat kritikou. Legendární Roger Ebert ocenil obsazení hlavní role správným hercem. Skvělá kritika vyšla také v New York Times, kde Janet Maslin napsala, že se filmařům podařilo správně zachytit paranoiu doby. Všechna přijetí však tak nadšená nebyla a film se ve své době nesetkal s jednoznačným diváckým přijetím. To se ovšem změnilo dobou a dnes můžeme oprávněně tvrdit, že se Hra stala kultovním snímkem a má své místo ve filmové historii. V jednom rozhovoru se Michaela Douglase ptali, jaká uplatňuje kritéria při výběru látky jako herec. Řekl, že mu nezáleží na image jako ostatním hercům ale vždy musí mít pocit, že vznikne dobrý film. V tomto případě to vyšlo bezezbytku.

O FILMU:

The Game, USA 1997, scénář: John D. Brancato, Michael Ferris, Andrew Kevin Walker, kamera: Harris Savides, hudba: Howard Shore, hrají: Michael Douglas, Deborah Unger, Sean Penn, Armin Mueller Stahl   129 minut, 2.35:1, 35 mm, barevný