Klenoty českého filmu: Ikarie XB1

NFA zdigitalizoval Ikarii XB1 a prestižní MFF v Cannes snímek zařadil do Cannes Classics, zítra jde film v obnovené premiéře do kin, což chápu jako příležitost se k tomuto snímku vrátit.

V 22. století vyšle lidstvo raketu na detailně naplánovaný let na Alfa Centauri. Promyšlený let naruší setkání s vrakem rakety z 20. století na jehož palubě jsou jak atomové zbraně, tak nakažlivé nemoci. Posádka na sobě začíná cítit dopady neznámého tělesa a dochází i k fyzickým proměnám.

Snímek Jindřicha Poláka, na který fanoušci české sci-fi nedají dopustit, a po kterém je ostatně pojmenovaný i jediný český sci-fi magazín Ikarie, který už ale nevychází, ale na kterém jsem vyrostl.

Je celkem pochopitelné, že jeho poselství se může dnes jevit poněkud naivně, stejně jako zpracování, ale ve srovnání s ostatní světovou sci-fi tvorbou té doby je výsledek velmi dobrý. Filmové zpracování dnes zaujme pro řemeslnou preciznost: Kališova černobílá širokoúhlá kamera, Liškova elektronická hudba, rozměrné dekorace architekta Jana Zázvorky, které snesou srovnání s Kubrickovou 2001: Vesmírnou odysseou i originální rekvizity. Velmi zajímavé jsou i suverénní herecké výkony staré generace herců - Štěpánek, Medřická, Lukavský, které jsou s dnešními herci rozhodně neopakovatelné.

Scenáristé se volně inspirovali románem Stanisława Lema K mrakům Magellanovým. Film rozhodně patří mezi nejzajímavější snímky naší kinematografie, o čemž ostatně svědčí i jeho letošní zařazení do prestižní sekce Cinema Classics v Cannes, kterou osobně vybírá šéf festivalu Thierry Fremaux. O tom, že tam film uspěl, svědčí i názor Alexe Coxe z britského The Guardian:,,(Ikarie) zůstává jedním z nejmodernějších a nejvíc vzrušujících science fiction filmů, které kdy byly natočeny.“ Ze samotného Cannes pak jsou tato slova:,, Uchvátila nás síla této neobvyklé cesty do vesmíru - výpravy, na níž se vydala naše mysl i naše smysly. Úžasná hudba i zvukový design v kombinaci s rafinovaným využitím úhlů pohledu kamery jsou hlubokou reflexí lidské duše,“ která pronesl Gérald Duchaussoy, koordinátor programu Classics festivalu v Cannes.

V časopise Záběr vyšla v roce 1964 tato zajímavá noticka:,, Když byla loni v létě „Ikarie XB 1“ vypálena z odpalovací rampy pražského premiérového kina mezi filmové diváky, shodovala se naše filmová kritika zhruba v tom, že to byl „další nezdařený pokus“. Dalo by se říci, že první stupeň této „rakety“ v atmosféře hustě nasycené naší náročnou kritikou, nezapracoval dost spolehlivě. „Ikarie XB 1“ se podle výpočtu odborníků vychýlila z „předem určené dráhy“ a podle dochovaných zpráv byla předurčena k zániku. Veřejnost, poslušna věrohodnosti zpráv z tisku vzala tyto výpočty na vědomí a na nešťastnou „Ikarii“ (snad proto, že na ní nebyla lidská posádka) se zapomnělo.

Film se každopádně promítal i v zahraničí a podle slov ředitele NFA Michala Breganta snímek viděl v New Yorku i Stanley Kubrick, pochopitelně ještě před svým vesmírným majstrštykem 2001.

Musím říct, že jsem viděl film na velkém plátně poprvé a se sledováním na televizní obrazovce se to absolutně nedá srovnat. Výborné jsou zejména scény z kosmické lodi, které jsou dechberoucí a snesou skutečně světové srovnání s dobovou produkcí. Právě ve formátu kinoprojekce lze plně docenit jak je tento film výborně natočený a přestože je to záležitost skutečně jen pro fajnšmekry, rozhodně byste si jí neměli nechat ujít. Od zítřka se bude hrát v českých kinech díky programu NFA Zpět v kinech.

Československo 1963, režie: Jindřich Polák, scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák, kamera: Jan Kališ, hudba: Zdeněk Liška, střih: Josef Dobřichovský, hrají: Radovan Lukavský, Oto Lackovič, František Smolík, Dana Medřická, Miroslav Macháček

88 minut, černobílý, 35 mm, 2.35:1