Pijácké soutěže mají u nás dlouhou tradici

Pijácké soutěže a netradiční nádoby na opulentní pitky aneb krátký exkurz do novověké historie našeho hlavního města.

Pohár Rudolfa II.

   Pokud přijdete do práce v podroušeném stavu máte problém, ale nebylo tomu tak vždy. Za vlády císaře Rudolfa II. tomu bylo dokonce naopak. Jeho požehnaná vláda pokračovala v tradici strýce místodržícího Ferdinanda, později nazývaného Tyrolský, který během svého působení v Praze založil letohrádky Belveder a Hvězdu a proslul organizací rytířských klání a velkolepých zábav, kde alkoholické nápoje tekly proudem. Když si kavalír připíjel na zdraví musel vypít celý pohár, v případě příchodu dalšího kavalíra se musela číše vyprázdnit a dolít znova a pochopitelně vypít do dna. Kdo vydržel nejdéle na nohou získal si velkého uznání. 

      Za panování císaře a českého krále Rudolfa II. pijácké soutěže dosáhly vrcholu a díky značné zálibě vyšších kruhů v alkoholismu se dějiny uměleckého řemesla dočkaly řady fenomenálních uměleckých děl. V těchto zlatých dobách české historie jste se dokonce mohly ,,prochlastat“ až do šlechtického stavu, díky tzv.,,pijáckým soutěžím“. Pravidla nebyla složitá. Poháry se vyprazdňovaly pouze ve dvou formách přípitků – o plnou a o polovic. Na dodržování se ale dbalo speciálními pijáckými číšemi, protože ve hře bylo často kromě společenské prestiže i značné množství majetku. A aby nějaký vykuk nezkoušel ostatní pijácké borce podfouknout, všimněte si, že řada rudolfínských nádob nemá dřík a patku k odkládání a sestávají se pouze z číše.

     Samozřejmě, že existovala řada obyčejných nádob k běžnému užití, ale hodně pijáckých číší je tak z rozličných druhů rohovin, i exotického charakteru a doplněné jsou častokrát ozdobnou řezbou. Jedním z nejvýznamnějších dvorských řezáčů byl Nikolaus Pfaff. Na jeho originálních nádobách, které dodneška neztrácí svou působivost nalezneme lesní duchy, bájné tvory a monstra skutečně fantastických tvarů. V jednom ze svých prvních blogů jsem se zmiňoval o drážďanské výstavě Rudolf II. zu Gast in Dresden, kde byla k vidění půlmetrová nádoba z rohu nosorožce s vyřezávaným větvovím a s víkem ve tvaru monstra s rohy, zapůjčená z vídeňského Kunsthistorisches Musea (je na hlavním fotu k tomuto blogu). 

   V té době jsme měli dokonce i skvělé diplomatické styky jak s Evropou a Ruskem, tak se státy Blízkého východu. Naše vztahy se svobodným státem Sasko byly dokonce tak vřelé, že se nám zachovala nóta tehdejšího kurfiřta:,,Chtěl bych poděkovat císaři za jeho pohostinnost, ani jediný den jsem nemusel zůstat střízlivý.“ 

   Už tehdy se ale ukázalo, že i nadměrné pití má své mouchy. Po prohýřených nocích se v podhradí v pražských ulicích často nedalo pro zvratky kam šlápnout a bitek a mordů bylo také požehnaně. Tato neutěšená situace proto vedla až k úplnému zákazu pijáckých soutěží.

     Když se ale večer projdete kolem a na Václaváku, tak to tak nevypadá.