Klenoty českého filmu: Všichni dobří rodáci

Po mimořádném úspěchu blogu Spalovač mrtvol pokračuji v seriálu Klenoty českého filmu, kde vám, možná trochu jinak, představím legendární Všechny dobré rodáky.

Plakát na film Všichni dobří rodáci

Skupina přátel v moravské vesnici je podrobena kruté dějinné zkoušce nazývané kolektivizace. Zatímco někteří komunistickému režimu nadšeně přisluhují, jsou i tací, kteří jsou jednoznačně proti. Každý z obyvatel má své přednosti i slabiny a mnohdy musí zasáhnout vyšší moc (osud, chcete-li), aby si každý uvědomil, že to není on, kdo v ruce drží hlavní trumfy.

Snímek je dílem celosvětově známého českého režiséra Vojtěcha Jasného napsaného podle příběhů skutečných lidí z jeho okolí. Film natočil v moravské vesnici Bystré, kterou si vybral na základě doporučení kameramana snímku Jaroslava Kučery. Lidé ve vesnici milovali společenský život, hráli ochotnické divadlo, zpívali v kostele a navíc souhlasili se scénářem, který přesně popisoval poválečný vývoj vesnice, navlas podobné té jejich. Jasný měl v plánu film natáčet s přestávkami celý rok a snažil se mezi vesničany ubytovat profesionální herce, aby se všichni lépe sžili a mohli se navzájem ovlivňovat.

Kolem obsazení se vypráví řada mýtů a legend, které se často navzájem vylučují, ale jsou nesmírně půvabné a připomínají historické anekdoty. Inu, filmaři byli vždycky Baroni Prášilové. Jasný měl od začátku jasno o obsazení Vlastimila Brodského a Václava Babky. Zajímavé je, že Brodský měl hrát Frantu Lampu a Babka Otčenáška, jenže herci si z vlastní vůle chtěli role prohodit a to se ukázalo jako skvělý nápad. I Vladimíru Menšíkovi psal Jasný roli na tělo a s jeho obsazením to myslel natolik vážně, že mu napsal dopředu osobní dopis, kde ho žádal, ať v průběhu natáčení skoncuje se svým oblíbeným rumem. Menšík o roli usiloval natolik, že skutečně po dobu natáčení nepil, ale prý začal kouřit 100 cigaret denně, což mu pak o dost zkrátilo život.

Jestli ale mám osobně film spojený s nějakým hercem, pak je to Radoslav Brzobohatý. Brzobohatý byl mnohem větší a robustnější než jeho předobraz v reálném světě, ale se skutečným Františkem brzy našli společnou řeč. Není bez zajímavosti, že všechny postavy ve filmu se nadále vídaly i ve skutečnosti, ať už byly členové strany nebo ne. Brzobohatý se proto zeptal, jaké to je žít vedle někoho, když ví, že ho dostal do vězení. František mu měl odpovědět:,,Víš, s nenávisťou se nedá žieť.“

Mnohem veselejší je ovšem způsob obsazování filmu. Jasný je velký milovník astrologie a iracionálna, a proto požádal Helenu Růžičkovou a jakéhosi hvězdopravce, aby sestavili podle numerologie štáb tak, aby si lidsky sedl. Hvězdopravec tedy sestavil horoskop na jednotlivé dny a podle toho se vybíralo, co se bude točit. Růžičková se ale snažila horoskop záměrně zmanipulovat, aby roli sedláka hrál její kamarád Jiří Sovák. Jenže Jasný jí brzy odhalil a navíc měl od začátku jasno, že by ho měl hrát Waldemar Matuška. Helena Růžičková se tak alespoň utěšovala cenou útěchu, protože jí scénář předepisoval s Matuškou postelovou scénu. Když leželi vedle sebe, ozvalo se za kamerou:,,Heleno, ruce na peřinu! Ať je vidim!“ Až film uvidíte, schválně se na tu scénu podívejte a vzpomeňte si na tuto příhodu, scéna pak dostane úplně nový rozměr.

Pražský hvězdopravec byl ovšem v řadě okolností nekompromisní. V Praze v produkční skupině bylo dusno kvůli natáčení na Moravě, které znamenalo pochopitelně vyšší náklady. Při natáčení davové scény, ve které působí celá vesnice, se muselo od čtvrté hodiny ráno připravit více než stovka komparsistů. Když je koordinátoři oblékli, maskéři nalíčili a asistent je přivedl na natáčení, přišel hvězdopravec za režisérem a nenápadně mu řekl do ouška:,,Dnes ne.“ Jasný se pak podíval na šokovaný štáb a natáčení na celý den skutečně rozpustil.

O technickou složku filmu se starali skuteční mistři. Hudbu složil (pokud jí můžeme zařadit i do této kategorie) Svatopluk Havelka, tedy opravdu otec známého zpěváka a režiséra Ondřeje, který ve snímku čerpal z tradičního hudebního moravského folklóru. Za kamerou byl jeden z našich vůbec nejlepších kameramanů Jaroslav Kučera a film opravdu doporučuji na velkém plátně. Když jsme film nedávno pouštěli, tak diváci s neskrývaným úžasem sledovali nádherně nasnímanou scénu probouzení slunce nad kamarády, která má až metafyzický rozměr. V době zcela zřetelného úpadku tuzemské filmové tvorby je cena za režii a technická cena na MFF v Cannes za Všechny dobré rodáky jak z jiného světa. Podívejte se na raritní video z předávání cen.

Všichni dobří rodáci jsou skutečným klenotem domácí kinematografie. Často se jim přisuzuje spíš politický význam a zapomíná se, že je to především brilantně natočený film s obecně dlouhodobě platnými pravdami.

A malý bonbonek na závěr. Všichni dobří rodáci se hráli ještě po vstupu okupačních vojsk v srpnové invazi 1968 a podle legendy je zastavila až jedna, dnes úsměvná, příhoda z pražského kina Sevastopol (dnešní Divadlo Broadway). Ve filmu se objevuje pochopitelně hodně typických vesnických chovných zvířat a v jedné scéně zaútočí pes na husáka. V ten moment obecenstvo vykřikovalo:,,Husák, pryč! Husák, pryč!“ A to měl být jeden z důvodů, proč šel film nakonec do trezoru na pražském Žižkově. Samozřejmě, že ten důvod je mnohem prozaičtější a kritický pohled na kolektivizaci vesnic, byť od bývalého komunisty, byl skutečně pro tehdejší vládní garnituru nepřijatelný.

Na závěr mi dovolte malou poznámku. Snímek Všichni dobří rodáci báječně funguje i po letech a zejména začátek filmu nabízí humor a přátelskou atmosféru, která pozitivně dýchá na publikum. Jestli totiž tenhle film o něčem vypovídá, tak je o věrné síle přátelství. A to na něm oceňuji ze všeho nejvíc.

Všichni dobří rodáci (1969)

Anglický název: All My Compatriots, Francouzský název: Chronique Morave, režie a scénář: Vojtěch Jasný, kamera: Jaroslav Kučera, hudba: Svatopluk Havelka, architekt: Karel Lier, hrají: Radoslav Brzobohatý, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová

114 minut, 2.35:1, barevný, 35 mm