Světová filmová klasika: Někdo to rád horké

Klasická gangsterská romantická komedie s obsazením tak hvězdným, že i po letech neztrácí nic ze svého lesku. V dalším pokračování Slavné světové filmové klasiky bude komedie Někdo to rád horké a podíváme se na ní opět trochu jinak, než je obvyklé.

Dva nezaměstnaní muzikanti Joe (Tony Curtis) a Jerry (Jack Lemmon) se shodou okolností zapletou do války gangů a proto jim začne být mrazivá půda Chicaga pořádně horká. Přijmou proto místo v dívčí kapele odjíždějící na Floridu, pochopitelně jako ženy. Zásadní vtip je v tom, že se oba mládenci ukrývají v ženském hudebním tělese, jehož členkou je i půvabná Sugar (Marilyn Monroe), do které se Joe zamiluje.

Začíná jedna z nejlepších komedií všech dob. Asi se mezi Vámi nenajde příliš mnoho diváků, kteří by tuto brilantní komedii nikdy neviděli, ale její geneze a průběh natáčení jsou stejně zajímavé jako film samotný.

V 50. letech se řada studií pohybovala na pokraji krachu a proto začaly vznikat menší produkční firmy. Jedna z nich byla i společnost Walter Mirisch Company, která zaměstnávala mladé talenty a vyprodukovala takové legendární tituly jako Sedm statečných nebo Velký útěk. Billy Wilder (Sunset Blvd., Byt) byl sice skvělý profesionál, ale jeho invenční komedie často nebyl schopen zajetý establishment skousnout. Producenti mu proto na, v té době, kontroverzní látku nabídli 3 miliony dolarů.

Zásadním problémem byla pochopitelně hlavní dějová linka s ožehavými tématy transvestitismu a homosexuality, které pochopitelně nebyly ani lákadlem pro hvězdy té doby. Jack Lemmon byl do té doby druhořadým hercem a Tonyho Curtise půjčilo studio Universal, kde byl v polovině kontraktu sedmileté smlouvy. Všem se ulevilo, když smlouvu na hlavní ženskou roli podepsala bez čtení scénáře Marilyn Monroe. Ta nabídku přijala na popud svého manžela, slavného dramatika Arthura Millera, který jí řekl, že potřebují peníze.

Natáčení bylo příšerné. Marilyn Monroe otěhotněla a jelikož byla po potratu, nechtěla znovu o dítě přijít a tak se natáčení neúměrně prodlužovalo. Billy Wilder, který měl zkušenosti z revue ještě předválečného Berlína (jednou tvrdil, že se živil jako striptér, ale nikdo mu to nevěřil:-), dal obou hercům k dispozici skutečného transvestitu, který je měl naučit chovat se žensky. Tony Curtis se zaměřil na tehdejší módní ikonu a opravdovou elegantní dámu Grace Kelly, protože řekl, že se nechce chovat zbytečně vyzývavě. Jejich závěrečnou zkouškou bylo absolvování návštěvy narvaných veřejných dámských záchodků. Wilder čekal před dveřmi a když neuslyšel žádný jekot pochopil, že proměna bude fungovat.

Pro samotného Wildera představoval mnohem větší problém vyjít s Marilyn Monroe. Ta řekla, že ve filmu obecně hraje samé hloupé blondýny a že rozhodně není natolik blbá, aby nepoznala, že ty dva jsou převlečení chlapi. Wilder po natáčení řekl se svým typickým sarkasmem, že měla prsa ze žuly a mozek jako ementál a doslova:,,Nikdy jsem nepoznal žádnou tak skrz na skrz ničemnou osobu jako byla Marilyn Monroe. A současně žádnou ženu, která by na plátně vypadala tak nádherně.“

Jedinému komu nevadilo chování Marilyn Monroe byl představitel role gangstera George Raft, ten byl totiž majitelem casina na Kubě a v době natáčení mu byl revolucí zkonfiskován bez náhrady veškerý majetek. Z toho důvodu byl rád, že se mu z původní týdenní smlouvy stal kontrakt na téměř 4 měsíce.

Problém s Marilyn měl i Tony Curtis, který byl angažován na její přímluvu. Po její smrti řekl:,,Lidi mi pořád říkají, není hrozné co se stalo Marilyn Monroe? Tak tedy já neumím lhát. Nesnášel jsem ji. Byla to skutečně zlá ženská. Při natáčení Někdo to rád horké nám připravila perné chvilky. Myslím si, že Marilyn byla úplný cvok. Měla ženské tělo, ale mozek čtyřletého dítěte. Kdyby nevypadala tak sexy a neměla těch svých 97 cm kolem hrudníku, tak by jí určitě zavřeli do blázince.“ Curtis v průběhu natáčení chodil pravidelně k psychoanalytikovi a prožíval horké chvilky v manželství s hvězdou Janet Leigh. Na konci natáčení se mu narodila dcera, Jamie Lee Curtis (pozdější vřískající královna z Halloweenu) a jeho manželství skončilo rozvodem.

Film je plný akce, vzrušení a skvělých gagů, ale závěrečná scéna na člunu je skutečně originálním filmovým zakončením, které se naprosto vymyká obligátním koncům romantických komedií. Nejzábavnější je, že poslední věta ,,Well, nobody´s perfect – Nikdo není dokonalý“ nebyla ve scénáři, ale Wilder tuto skvělou improvizaci nakonec použil.

Snímek má skutečně nadčasový humor a například scéna s reflektorem, kdy dobrým svícením kameraman doslova ,,vygumoval“ její naditou podprsenku je báječným gagem, který však nemůže urazit. Použití černobílého materiálu film také zcela jistě zachránilo od možných problémů s líčením obou mužských představitelů, kteří by v barvě podle Wildera vypadali spíš směšně než komicky.

Dobové kritiky byly rozporuplné. Zatímco některé film vychvalovaly jako vrchol zábavy, našly se i zdrcující reakce. Zde jedna z těch obzvlášť podařených, kterou napsal 17.5.1959 novinář C.A. Lejeune do Observeru:,,Nalíčení dívkochlapci na mne zapůsobili tak odpudivě, směsice krvavé lázně a přestrojení za ženy byla tak nesnesitelná, a vtipy na téma tělesného zeměpisu tak otřepané, že jsem z kina vyklouzl bočním východem, neboť předpokládám, že konec filmu snesou jen silnější nervy, než jsou moje.“ Možná nevíte, že film se nesměl promítat v Kansasu a vysvětlení je v dnešních souvislostech docela zajímavé, protože v jeho zákazu se píše, že pro Kansasany je pohled na dva muže převlečené za ženy příliš znepokojující.

Billy Wilder patří mezi autory divácky nejoblíbenějších filmů všech dob a Někdo to rád horké je bezesporu filmem, který milují již generace diváků. Film vydělal ve své době v USA 8 milionů, celosvětově dalších 16 milionů a dodnes se tvůrcům připisují na účet značné zisky prodejem televizních práv. Právem je tak film dodnes jednou z nejúspěšnějších komedií všech dob. Marilyn Monroe, díky dobré smlouvě na tento film, pak mohla zaplatit posmrtně všechny své dluhy. Film se objevil i v řadě nominací na Oskara toho roku, ale vzhledem k tomu, že toho roku měl premiéru legendární Ben Hur, tak si nakonec odnesl Oskara jen za nejlepší kostýmy.

Někdo to rád horké

USA 1959, Some Like It Hot, režie: Bily Wilder, scénář: Billy Wilder, I.A.L. Diamond, kamera: Charles Lang jr., hudba: Adolf Deutsch, střih: Arthur P. Schmidt, hrají: Jack Lemmon, Tony Curtis, Marilyn Monroe, George Raft, Pat O´Brien

délka 120 minut, formát: 1.85:1, 35 mm, černobílý

Oskar za nejlepší kostýmy, nominace na Oskara – herec v hlavní roli (Jack Lemmon), výprava v černobílém filmu, kamera v černobílém filmu, režie, scénář, 1989 – Film vybrán do národního ochranného registru