Je žhavé léto a dvanáct porotců má rozhodnout o vině muže obviněného z otcovraždy. Jedenácti porotcům je jasné, že je vinen, až na nevěřícího Tomáše porotce č. 8, tak začíná jeden z nejslavnějších filmů všech dob.
Je žhavé léto a dvanáct porotců má rozhodnout o vině muže obviněného z otcovraždy. Jedenácti porotcům je jasné, že je vinen, až na nevěřícího Tomáše porotce č. 8 (Henry Fonda). Ten trpělivým přesvědčováním a kladením správných dotazů začne v ostatních porotcích odhalovat jejich slabiny a předsudky.
Na počátku všeho byla televizní hra Reginalda Rose. Tehdy televize vysílala v přímých přenosech a Dvanáct rozhněvaných mužů bylo přímo skvostným materiálem pro napínavý večer. Sice ještě neexistovala žádná seriózní měření sledovanosti, ale všem bylo jasné, že to byl úspěch. Rose se rozhodl, že by nebylo špatné hru převést na plátno a jal se k filmu napsat scénář a začal ho produkovat. O výrobu projevilo zájem studio United Artists, které film nabídlo Henry Fondovi (Tenkrát na Západě), jenž se chystal ve filmu ztvárnit hlavní roli a nabídli mu možnost film i produkovat. Rose měl zpočátku režijní ambice, ale brzy se ukázalo, že už teď si naložil víc práce, než byl schopen unést a Fonda brzy zjistil to samé.
Sidney Lumet se již na začátku 50. let etabloval jako samostatný režisér v televizi, ostatně i díky své úspěšné kariéře divadelního režiséra. Jednoho dne se s ním sešli producenti Rose a Fonda a nabídli mu režii Dvanácti rozhněvaných mužů.
Jestliže Hollywood v té době konkuroval televizi především velkorysou výpravou, pak Lumet přišel s naprosto zásadním a ojedinělým konceptem, který by se dnes spíše hodil do nezávislých produkcí. Lumet měl k dispozici solidní herce, 3 týdny natáčení a rozpočet 350 000 dolarů. Lumet pochopitelně věděl, že bude muset odehrát většinu snímku v jedné místnosti a jelikož měl sám zkušenosti s kamerou věděl, že před ním stojí velmi těžký úkol. Místnost s porotci totiž opustíme na pouhé 3 minuty filmového času, ale co zbylých 93 minut?
Lumet si pečlivě připravil technický scénář a podle vývoje příběhu se rozhodl měnit objektivy, hloubku ostrosti a velikost záběru. Na začátku filmu staví kameru nad výšku očí a používá širokoúhlé objektivy, takže divák sleduje větší hloubku obrazu a porotci se mu jeví téměř neosobním dojmem, což je umocněno i tím, že neznají svá jména a nemají mezi sebou žádný vztah. S přibývajícími minutami se celky mění na polocelky a kamera začíná zabírat tváře herců v čím dál tím větší velikosti. Při gradujícím finále jsou herci zabíráni ve velkých detailech pomocí telephoto objektivů. Úhel pohledu takových záběrů je užší a ohnisková vzdálenost je delší než normální. Telephoto objektiv tak zajímavým způsobem deformuje obraz, takže hercova tvář se nám jeví mnohem blíž než pozadí, což v divácích vzbuzuje téměř klaustrofobický dojem. Problém byl i se svícením. Přešvenky v dialozích vyžadují pochopitelně nutnost přestavět svícení celé scény a na to nebyl čas. Film se tak natáčel naprosto neuvěřitelným způsobem, pouze po jednotlivých záběrech. To znamená, že se nenatáčelo kontinuálně a reakce na bouřlivé dialogy se často točily úplně jiný den! Film má vzhledem ke způsobu natáčení dohromady naprosto neuvěřitelných 365 záběrů.
Režisér podporoval svou technickou vizi přístupem k hercům, který se může jevit až drasticky. Herci nesměli v průběhu natáčení opouštět místnost a Lumet je žádal, aby pokud možno zůstávali ve svých rolích a neustále opakovali své texty, aniž by je přitom natáčel. Výsadní pozici měl přitom Henry Fonda, který jako jediný se občas pouštěl do křížku s ,,nezkušeným režisérem“. Ve scéně, kdy prší za oknem vstal Fonda od stolu a šel se podívat na umělý déšť:,,Co je tohle za déšť? Ty kapky jsou malý a vypadá to úplně na hovno. Když jsem točil s Hitchcockem, tak ten měl pořádný kapky, že měl člověk hned chuť se tím lijákem projít.“ Lumet se nenechal vyvézt z míry:,,To je starost kameramana. S jeho umem budou i naše kapky pořádný.“
Lumet v příběhu takřka neopouští jednu místnost a film posouvá pouze prostřednictvím napínavých dialogů. Pochopitelně, že uplatnil své divadelní zkušenosti, ale kdyby nezvládl geniálně naservírovat divákům neobvyklé úhly kamery a tempo střihové skladby, film by nejspíš právem zapadl. Všichni herci podávají fantastické herecké výkony, ale zaručenou pozornost na sebe strhává zejména Henry Fonda, který zde ztvárnil jednu ze svých nejlepších kreací. Ve filmu uvidíte i herce Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce, který hrál dokonce i v původní televizní inscenaci.
Při testovacích projekcích ve studiu se Henry Fonda po 10 minutách sebral a před svým odchodem ze sálu pošeptal do ucha režisérovi:,,Je to nádherný, Sidney.“ Kritiky byly fantastické. V New York Times vyšla pozitivní recenze, která film označila za provokativní a silné drama, jež udrží diváka až do konce v napětí a na pochybách, kam se příběh vyvine. Film se promítal na MFF v Berlíně, kde vyhrál Zlatého medvěda za nejlepší film a na Oskarech snímek bojoval o nejcennější sošku za nejlepší film, ale ten rok musel ustoupit před Mostem přes řeku Kwai Davida Leana.
Jenže diváky film nezajímal. Dvanáct rozhněvaných mužů skončilo v červených číslech a Henry Fonda, který měl honorář získat až po úspěchu filmu nakonec za film nedostal ani dolar. Navždy ho to odradilo od produkování filmů a nikdy na tuto nevděčnou činnost nepřestal nadávat. Na druhou stranu svůj výkon označil za jeden ze tří nejlepších ve své kariéře a s tím nezbývá nic jiného, než souhlasit.
Možná by film zapadl, kdyby se najednou nezačal citovat. Vznikl remake filmu pod vedením Williama Friedkina a v roce 1997 vznikla jeho další televizní verze s Jackem Lemmonem. Renomovaný kritik Roger Ebert film označil za jeden ze svých nejoblíbenějších filmů a v roce 2003 se náhodou objevil domněle ztracený záznam původní televizní inscenace. Ruský režisér Nikita Michalkov v roce 2007 natočil svou kriticky ceněnou variaci na tento film 12 a když se v hodnocení nejlepších filmů v největší světové filmové databázi ocitl v první desítce, byla mu v roce 2008 udělena pocta prestižním Americkým filmovým institutem za jeden z 10 nejlepších klasických snímků americké kinematografie.
Dvanáct rozhněvaných mužů je kultovní film, jenž bude obdivovat další generace pro své nadčasové poselství, ale i pro mimořádné technické zpracování a silné herecké výkony.
USA, 12 Angry Men, režie: Sidney Lumet, scénář: Reginald Rose podle vlastní televizní hry, kamera: Boris Kaufman, hudba: Kenyon Hopkins, střih: Carl Lerner, hrají: Henry Fonda, Lee J. Cob, Martin Balsam, Jiří Voskovec, John Fiedler, Jack Klugman, Edward Binns
96 minut, 1.66:1, černobílý, 35 mm
Zlatý medvěd za nejlepší film na MFF v Berlíně, Nominace na Oskara – nejlepší film, režie, adaptovaný scénář, BAFTA – nejlepší zahraniční herec (Henry Fonda), film vybrán do národního ochranného fondu USA (2007)
