Světová filmová klasika: Dvanáct rozhněvaných mužů

24. 10. 2016 14:32:39
Je žhavé léto a dvanáct porotců má rozhodnout o vině muže obviněného z otcovraždy. Jedenácti porotcům je jasné, že je vinen, až na nevěřícího Tomáše porotce č. 8, tak začíná jeden z nejslavnějších filmů všech dob.

Je žhavé léto a dvanáct porotců má rozhodnout o vině muže obviněného z otcovraždy. Jedenácti porotcům je jasné, že je vinen, až na nevěřícího Tomáše porotce č. 8 (Henry Fonda). Ten trpělivým přesvědčováním a kladením správných dotazů začne v ostatních porotcích odhalovat jejich slabiny a předsudky.

Na počátku všeho byla televizní hra Reginalda Rose. Tehdy televize vysílala v přímých přenosech a Dvanáct rozhněvaných mužů bylo přímo skvostným materiálem pro napínavý večer. Sice ještě neexistovala žádná seriózní měření sledovanosti, ale všem bylo jasné, že to byl úspěch. Rose se rozhodl, že by nebylo špatné hru převést na plátno a jal se k filmu napsat scénář a začal ho produkovat. O výrobu projevilo zájem studio United Artists, které film nabídlo Henry Fondovi (Tenkrát na Západě), jenž se chystal ve filmu ztvárnit hlavní roli a nabídli mu možnost film i produkovat. Rose měl zpočátku režijní ambice, ale brzy se ukázalo, že už teď si naložil víc práce, než byl schopen unést a Fonda brzy zjistil to samé.

Sidney Lumet se již na začátku 50. let etabloval jako samostatný režisér v televizi, ostatně i díky své úspěšné kariéře divadelního režiséra. Jednoho dne se s ním sešli producenti Rose a Fonda a nabídli mu režii Dvanácti rozhněvaných mužů.

Jestliže Hollywood v té době konkuroval televizi především velkorysou výpravou, pak Lumet přišel s naprosto zásadním a ojedinělým konceptem, který by se dnes spíše hodil do nezávislých produkcí. Lumet měl k dispozici solidní herce, 3 týdny natáčení a rozpočet 350 000 dolarů. Lumet pochopitelně věděl, že bude muset odehrát většinu snímku v jedné místnosti a jelikož měl sám zkušenosti s kamerou věděl, že před ním stojí velmi těžký úkol. Místnost s porotci totiž opustíme na pouhé 3 minuty filmového času, ale co zbylých 93 minut?

Lumet si pečlivě připravil technický scénář a podle vývoje příběhu se rozhodl měnit objektivy, hloubku ostrosti a velikost záběru. Na začátku filmu staví kameru nad výšku očí a používá širokoúhlé objektivy, takže divák sleduje větší hloubku obrazu a porotci se mu jeví téměř neosobním dojmem, což je umocněno i tím, že neznají svá jména a nemají mezi sebou žádný vztah. S přibývajícími minutami se celky mění na polocelky a kamera začíná zabírat tváře herců v čím dál tím větší velikosti. Při gradujícím finále jsou herci zabíráni ve velkých detailech pomocí telephoto objektivů. Úhel pohledu takových záběrů je užší a ohnisková vzdálenost je delší než normální. Telephoto objektiv tak zajímavým způsobem deformuje obraz, takže hercova tvář se nám jeví mnohem blíž než pozadí, což v divácích vzbuzuje téměř klaustrofobický dojem. Problém byl i se svícením. Přešvenky v dialozích vyžadují pochopitelně nutnost přestavět svícení celé scény a na to nebyl čas. Film se tak natáčel naprosto neuvěřitelným způsobem, pouze po jednotlivých záběrech. To znamená, že se nenatáčelo kontinuálně a reakce na bouřlivé dialogy se často točily úplně jiný den! Film má vzhledem ke způsobu natáčení dohromady naprosto neuvěřitelných 365 záběrů.

Režisér podporoval svou technickou vizi přístupem k hercům, který se může jevit až drasticky. Herci nesměli v průběhu natáčení opouštět místnost a Lumet je žádal, aby pokud možno zůstávali ve svých rolích a neustále opakovali své texty, aniž by je přitom natáčel. Výsadní pozici měl přitom Henry Fonda, který jako jediný se občas pouštěl do křížku s ,,nezkušeným režisérem“. Ve scéně, kdy prší za oknem vstal Fonda od stolu a šel se podívat na umělý déšť:,,Co je tohle za déšť? Ty kapky jsou malý a vypadá to úplně na hovno. Když jsem točil s Hitchcockem, tak ten měl pořádný kapky, že měl člověk hned chuť se tím lijákem projít.“ Lumet se nenechal vyvézt z míry:,,To je starost kameramana. S jeho umem budou i naše kapky pořádný.“

Lumet v příběhu takřka neopouští jednu místnost a film posouvá pouze prostřednictvím napínavých dialogů. Pochopitelně, že uplatnil své divadelní zkušenosti, ale kdyby nezvládl geniálně naservírovat divákům neobvyklé úhly kamery a tempo střihové skladby, film by nejspíš právem zapadl. Všichni herci podávají fantastické herecké výkony, ale zaručenou pozornost na sebe strhává zejména Henry Fonda, který zde ztvárnil jednu ze svých nejlepších kreací. Ve filmu uvidíte i herce Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce, který hrál dokonce i v původní televizní inscenaci.

Při testovacích projekcích ve studiu se Henry Fonda po 10 minutách sebral a před svým odchodem ze sálu pošeptal do ucha režisérovi:,,Je to nádherný, Sidney.“ Kritiky byly fantastické. V New York Times vyšla pozitivní recenze, která film označila za provokativní a silné drama, jež udrží diváka až do konce v napětí a na pochybách, kam se příběh vyvine. Film se promítal na MFF v Berlíně, kde vyhrál Zlatého medvěda za nejlepší film a na Oskarech snímek bojoval o nejcennější sošku za nejlepší film, ale ten rok musel ustoupit před Mostem přes řeku Kwai Davida Leana.

Jenže diváky film nezajímal. Dvanáct rozhněvaných mužů skončilo v červených číslech a Henry Fonda, který měl honorář získat až po úspěchu filmu nakonec za film nedostal ani dolar. Navždy ho to odradilo od produkování filmů a nikdy na tuto nevděčnou činnost nepřestal nadávat. Na druhou stranu svůj výkon označil za jeden ze tří nejlepších ve své kariéře a s tím nezbývá nic jiného, než souhlasit.

Možná by film zapadl, kdyby se najednou nezačal citovat. Vznikl remake filmu pod vedením Williama Friedkina a v roce 1997 vznikla jeho další televizní verze s Jackem Lemmonem. Renomovaný kritik Roger Ebert film označil za jeden ze svých nejoblíbenějších filmů a v roce 2003 se náhodou objevil domněle ztracený záznam původní televizní inscenace. Ruský režisér Nikita Michalkov v roce 2007 natočil svou kriticky ceněnou variaci na tento film 12 a když se v hodnocení nejlepších filmů v největší světové filmové databázi ocitl v první desítce, byla mu v roce 2008 udělena pocta prestižním Americkým filmovým institutem za jeden z 10 nejlepších klasických snímků americké kinematografie.

Dvanáct rozhněvaných mužů je kultovní film, jenž bude obdivovat další generace pro své nadčasové poselství, ale i pro mimořádné technické zpracování a silné herecké výkony.

USA, 12 Angry Men, režie: Sidney Lumet, scénář: Reginald Rose podle vlastní televizní hry, kamera: Boris Kaufman, hudba: Kenyon Hopkins, střih: Carl Lerner, hrají: Henry Fonda, Lee J. Cob, Martin Balsam, Jiří Voskovec, John Fiedler, Jack Klugman, Edward Binns

96 minut, 1.66:1, černobílý, 35 mm

Zlatý medvěd za nejlepší film na MFF v Berlíně, Nominace na Oskara – nejlepší film, režie, adaptovaný scénář, BAFTA – nejlepší zahraniční herec (Henry Fonda), film vybrán do národního ochranného fondu USA (2007)

Autor: Ondřej Slanina | pondělí 24.10.2016 14:32 | karma článku: 15.61 | přečteno: 383x


Další články blogera

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 488 | Diskuse

Ondřej Slanina

Ovlivňují recenze filmové tržby? Známe odpověď!

Je to věčné téma. Producenti mají pocit, že díky špatným recenzím trpí jejich hospodářské výsledky a recenzenti mají pocit, že pokud film uráží jejich umělecké cítění, bude urážet cítění všech. Tady jsou výsledky aktuální studie.

14.9.2017 v 14:56 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 437 | Diskuse

Ondřej Slanina

Spadnou nám památky na hlavu?

Minulý týden neprošla Sněmovnou vládní novela o Památkové péči a jelikož se k tomu nikdo nevyjádřil, dovolte mi můj názor na tuto záležitost.

17.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 641 | Diskuse

Ondřej Slanina

Cesta do Benátek kolem roku 1600

Možná jste si také někdy položili otázku, jak se vlastně cestovalo v minulosti? Dnes sedneme do autobusu s cestovní kanceláří nebo do auta a jedeme, ale naši předci to měli samozřejmě složitější.

14.5.2017 v 9:52 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 243 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Wolfgang Amadeus Mozart – Credo In Unum Deum

Nicejské nebo nikajské vyznání je společné vyznání víry (krédo) vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na Prvním nikajském koncilu (325 AD). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví.

19.10.2018 v 21:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 |

Petr Fabera

StarDance IX - 1. večer

Po dvouleté přestávce se na obrazovkách opět objevila soutěžní zábavná taneční show StarDance za účasti dalších deseti osobností, které budou usilovat o titul "Král a královna tanečního parketu".

19.10.2018 v 9:59 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 753 | Diskuse

Karel Sýkora

Antonín Dvořák – Symfonie č. 9 e moll, op. 95, „Z Nového světa“

Antonín Leopold Dvořák je jedním z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a světově nejhranějším českým skladatelem vůbec. Dvořákova symfonická a koncertantní díla jsou tradiční součástí repertoáru významných orchestrů.

19.10.2018 v 6:46 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 75 |

Karel Sýkora

Karel Kryl – Morituri Te Salutant

Karel Kryl byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech1963–1989. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti.

18.10.2018 v 8:41 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 170 |

Karel Sýkora

Helsinský výbor vyzval Parlament k ratifikaci Istanbulské úmluvy

Praha – Český helsinský výbor (ČHV) vyzval dnes Parlament, aby souhlasil s Istanbulskou úmluvou proti násilí na ženách. Organizace na ochranu lidských práv odmítla snahy o zabránění ratifikaci dokumentu, které se v Česku objevují.

18.10.2018 v 7:22 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 235 |
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2126

Historik umění, publicista, filmař, organizátor a spisovatel. Jsem autor knih Česká animovaná klasika (2016), Slavná česká filmová klasika (2013), Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle (2012) a Slavná světová filmová klasika (2011). Filmové knihy si můžete objednat v distribuci Kosmasu. Na jaře 2018 vychází má kniha Ota Hofman: Poutník světem fantazie o scenáristovi a spisovateli Otu Hofmanovi. Provozuji Opravdový filmový prostor na webové adrese Realfilm.cz a Opravdu umělecký prostor na webu Realarts.cz. Dokončuji svou beletristickou prvotinu Pražský antikvář, jejíž první kapitolu si přečtěte na tomto odkazu - http://www.realarts.cz/?p=1729. V roce 2018 půjde do kin celovečerní film BARDI, jehož jsem autorem. Baví mě objevovat nové věci a podělit se o ně s ostatními.





Najdete na iDNES.cz