Sixtinskou madonu namaloval Raffael kolem roku 1513 jako olej na plátně. Rozměry jsou monumentálních 269,5 x 201 centimetrů. V současnosti je chloubou Gemäldegalerie v Drážďanech, kam se dostal akvizicí z klášterního kostela San Sisto v Piacence, kde byl do té doby oltářním obrazem. Drážďanští galerijní nákupčí jej zakoupili v padesátých letech 18. století od kanovníka Luigiho Crespiho v Bologni.
Je až s podivem, že tento obraz nepatřil od začátku mezi nejzajímavější chef d ́ouvres pečlivě budované kolekce a bibliofil a osobní sekretář šéfa sbírek Carl Heinrich von Heinecken postavil jako nejzásadnější obraz sbírky Rembrandtova Ganymeda a Sixtinskou madonu prakticky přehlédl. Zřejmě byl však obraz zakoupen ve špatném stavu a jeho plného docenění se dostalo až po zásahu restaurátora.
Význam obrazu však plně docenil slavný historik umění a archeolog Johan Joachim Winckelman, který ve svých časech klasicismu a romantismu význam a krásu obrazu vystihl ve svých krátkých statích. Nazaréni, preraffaelité i nábožensky zaměřená filozofie 19. století spatřovali v tomto díle ideální zobrazení zbožného rozjímání, tiché vznešenosti i vnitřní křesťanské síly.
Raffael byl od roku 1508 činný na papežském dvoře v Římě, kde tvořil až do roku 1520, kdy předčasně zemřel na horečnatou nemoc v 37 letech. V období kdy maloval Sixtinskou Madonu bylo hlavní náplní jeho práce osobně dekorovat reprezentační prostory Juliovi II., tzv. stance. Raffael byl podle záznamů člověk velmi společenský a kultivovaný a zaměstnával velký počet žáků a pomocníků. Životopisec Vasari o Raffaelovi napsal:“...spojil myšlenky a barvy v jeden jemný a dokonalý celek a zanechal nám tak umění, jež sotva může být dostiženo, nikým však nebude překonáno.“
Raffael namaloval hned několik velkých oltářních obrazů, Madonu di Foligno z let 1511/12, kterou uvidíte ve vatikánské Pinakotéce a právě Sixtinskou Madonu v nedalekých Drážďanech. Oba obrazy jsou pojaty s klasickou monumentalitou, ale Sixtinská Madona má ještě něco navíc, krásu a něžnost, která na každého diváka promluví.
Sixtinská Madona je typologicky obraz „sacra conversatione – svatý rozhovor“. Madona s Ježíškem tvoří hlavní část obrazu a vedle nich stojí patron kostela svatý Sixtus a svatá Barbora. V dolním plánu jsou dva zvědaví rozšafní andílci, kteří obrazu dodávají také jemnou dávku humoru a dobré nálady.
Raffael patří k předním představitelům vrcholné renesance a důsledně na svých obrazech uplatňoval antické ideály. Jeho dílo ovlivnilo jak následující generaci, tak celou řadu mimořádných umělců 19. století.