Klenoty českého filmu: Marketa Lazarová
Marketa Lazarová (Magda Vašáryová) se nenarodila do nejvhodnější doby a už vůbec ne laskavému otci. Píše se 13. století a jejím otcem je obávaný lapka a vrah Lazar (Michal Kožuch), který navíc nemá dobré vztahy s Kozlíkem (Josef Kemr). Kozlík je charismatický obávaný velmož s početnou rodinou. Jeho syn Mikoláš se Markety zmocní jako zajatkyně a sebere tak to jediné na čem Lazarovi záleželo, jenže brzy se do laskavé a pohledné dívky zamiluje. Intriky, faleš a nenávist mezi velmoži však neznají mezí.
Napsat cokoli nového o filmu, který je považován za stěžejní dílo domácí kinematografie je nesmírně obtížné a zavazující. O tomto snímku vyšla celá řada samostatných publikací, které rozebírají film z hlediska výtvarného, politického a literárního. Podívejme se na film ovšem z hlediska filmaře a odstraňme na pár řádků z tohoto filmu auru nedotknutelnosti, kterou tam na konci tohoto textu zase vrátíme.
Marketa Lazarová byl pro všechny zlý sen. Osmnáctiměsíční natáčení (průměrný český film se natáčí cca 20 dní) přivádělo filmaře, režiséra i zástupce Barrandova k šílenství. Každý měl nervy napnuté k prasknutí. Režisér horko těžko zvládal tlaky na něj vedené a čím dál častěji sahal po utišující lahvi s rumem.
Zatímco herci a zástupci tvůrčích skupin režiséra proklínali, pak filmaři ve štábu věděli, že se podílí na vzniku něčeho mimořádného. Hercům se však nemůžeme divit. Vláčil se s nimi harcoval po vlastech českých a moravských a vybíral jako historik umění taková místa jako Horní Planá u Želnavy na Šumavě, Rábí, Nová Pec, Maletice u Písku, Kvilda, Lipno, Volary, Třebíč, Dražovice u Nitry, Lány, Krumlov, Želnava. Pokud tato místa znáte, víte, že některá místa jsou velmi nedostupná a Vláčil herce nechával často ve sněhu věren maximální autenticitě. Účinkující tak buď mrzli v těžkých zbrojích nebo se váleli v bahně nazí.
Jedním ze spojenců Františka Vláčila byl jeho kamarád Theodor Pištěk, kterého režisér znal již z dob studií a vlastně ho uvedl z volného výtvarného umění k vytváření kostýmů. Pištěk se nechal inspirovat přímo v literárních předlohách, protože iluminace z kancionálů a fresek poskytovaly vlastně jen záznam o oblečení šlechty a vyššího stavu. Vláčil byl vystudovaný historik umění a Pištěk věděl také velmi dobře, kde hledat inspirace. Na počátku 13. století byl ještě všeobecný nedostatek železa, takže si schválně všimněte užívání kostěných předmětů. Tyto drobné nuance však dodávají filmu autenticitu.
Za kamerou stál Bedřich Baťka, který i přes absenci kontrolních monitorů zvládl neuvěřitelně komponované širokoúhlé černobílé záběry a často i v kamerové jízdě, což bylo ve své době něco naprosto revolučního.
Dalším spojence Vláčilovým byl geniální hudební skladatel Zdeněk Liška. Zatímco režisér se potil u střihu své rozmáchlé fresky a doslova žadonil o každou hodinu, kdy mohl na filmu pracovat, produkční na Barrandově s ním neměli slitování. Zachráncem Vláčila se nakonec stal právě Liška, když tvrdil, že nemá ještě dokončenou hudbu pro film, ačkoli ji samozřejmě už dávno měl zkomponovanou, aby umožnil Vláčilovi film patřičně cizelovat v postprodukci. Liška skládal v projekci se stopkami v ruce a často zasahoval i do střihu.
Film se v roce 2011 díky MFF v Karlových Varech a světové tendenci zachraňovat filmové dědictví konečně zrestauroval a dočkal se digitální kvality 4K, jež v současnosti patří mezi technologickou špičku. Vláčilův epos překročil hranice standardního historického filmu již v době svého uvedení a jeho očividný teologický přesah a umělecká výpověď tehdejší stranický kulturní výbor zaskočily natolik, že sice nezakázal uvedení, ale postaral se o to, aby film pokud možno nepřekročil hranice země.
Díky osobní statečnosti některých filmařů se nakonec dostal i na prestižní MFF v Cannes, kde ovšem neuspěl. Toho roku byl totiž v soutěži o Zlatou palmu sovětský snímek Andrej Rublev legendárního Andreje Tarkovského, jehož režimem perzekuovaná osobnost a vysoký morální kredit západ nepokrytě fascinoval. Neúspěch na světové scéně tvůrce tohoto velkofilmu ranil a dokázal mu vrtkavost festivalového štěstí, které české filmaře po šedesátá léta pravidelně provázelo.
Takhle nekompromisně skvěle natočené filmové dílo máme v naší kinematografii jen jedno a je v něm vše, jak má být. Pokud tento film neznáte, pak mu věnujte ten čas a seznamte se s ním. Nebudete litovat.
Údaje o filmu
Československo 1967, režie: František Vláčil, scénář: František Vláčil a František Pavlíček podle románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (s využitím Obrazů z dějin národa českého), kamera: Bedřich Baťka, hudba: Zdeněk Liška, střih: Miroslav Hájek, hrají: Josef Kemr, František Velecký, Magda Vašáryová, Ivan Paluch, Pavla Polášková, Michal Kožuch, Vlastimil Harapes, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Menšík
162 minut, 2.35:1, černobílý, 35mm
Ondřej Slanina
Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze
Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.
Ondřej Slanina
Ovlivňují recenze filmové tržby? Známe odpověď!
Je to věčné téma. Producenti mají pocit, že díky špatným recenzím trpí jejich hospodářské výsledky a recenzenti mají pocit, že pokud film uráží jejich umělecké cítění, bude urážet cítění všech. Tady jsou výsledky aktuální studie.
Ondřej Slanina
Spadnou nám památky na hlavu?
Minulý týden neprošla Sněmovnou vládní novela o Památkové péči a jelikož se k tomu nikdo nevyjádřil, dovolte mi můj názor na tuto záležitost.
Ondřej Slanina
Cesta do Benátek kolem roku 1600
Možná jste si také někdy položili otázku, jak se vlastně cestovalo v minulosti? Dnes sedneme do autobusu s cestovní kanceláří nebo do auta a jedeme, ale naši předci to měli samozřejmě složitější.
Ondřej Slanina
Dejte mi týden a vyhraji Českého lva nebo Oskara
Aktuální kauza kolem Masaryka dokazuje, že novináři a někteří Akademici mají hodně krátkou paměť, takže osvětleme trochu legendární pravidlo o týdenním promítání.
Ondřej Slanina
Světová filmová klasika: Vlasy
V dnešní světové klasice se podíváme na legendární muzikál Vlasy, kterým se rád připojuji k přáním oslavenci Miloši Formanovi!
Ondřej Slanina
Nejúspěšnější americké filmy za totality v československých kinech
Pro mladší čtenáře podotýkám, že před rokem 1989 vládl v naší zemi totalitní režim, který zakazoval hraní většiny filmů západní produkce. Občas se ale udělala výjimka a hrál se i nějaký film americký, zde jsou ty nejúspěšnější!
Ondřej Slanina
Co dělají zajímaví filmaři když nefilmují
Filmy sice trvají 90 minut, ale jejich příprava a realizace zabere často celé roky. A co dělají filmaři mezi tím, posviťme si na možná málo známé skutečnosti vašich oblíbenců.
Ondřej Slanina
Barokní frejíř Václav Vavřinec Reiner
Jeden z nejlepších freskařů, postrach pražských hostinců a pouličních bitek, ovšem pochopitelně mistr českého vrcholného baroka a talentovaný obchodník. V dnešním blogu si ho představíme.
Ondřej Slanina
Barokní bouřlivák Petr Brandl
Malíř ctností a neřestí, bezesporu kontroverzní osobnost, ale zároveň geniální umělec s frejířstvím v povaze a zálibou v luxusních kočárech. V dnešním blogu si ho představíme.
Ondřej Slanina
Světová filmová klasika: Dvanáct rozhněvaných mužů
Je žhavé léto a dvanáct porotců má rozhodnout o vině muže obviněného z otcovraždy. Jedenácti porotcům je jasné, že je vinen, až na nevěřícího Tomáše porotce č. 8, tak začíná jeden z nejslavnějších filmů všech dob.
Ondřej Slanina
Vrátit se do lesů nebo konzumovat BigMaca, Tohle je náš svět jde do kin
Tohle je náš svět představuje hrdinu utíkajícího před zkaženou civilizací a má velké plusy zejména ve výborném castingu a zvláště Viggo Mortensenovi v roli, za kterou pokud nebude nominovaný na Oskara skouknu Troškovy Babovřesky.
Ondřej Slanina
Klenoty českého filmu: Ikarie XB1
NFA zdigitalizoval Ikarii XB1 a prestižní MFF v Cannes snímek zařadil do Cannes Classics, zítra jde film v obnovené premiéře do kin, což chápu jako příležitost se k tomuto snímku vrátit.
Ondřej Slanina
Moje Noc kostelů 2016 v Praze
Pro putování Noci kostelů jsme si s kamarády zvolili trasu z Hradčan na Malou Stranu a Staré Město a povedlo se nám za necelých 6 hodin absolvovat návštěvu hned 13 pražských kostelů.
Ondřej Slanina
Pinakotéka: Ženíškův obraz Oldřich a Božena
Vynikající český malíř František Ženíšek namaloval obraz sebevědomý, stejně jako on sám a právem patří mezi nejcenější domácí plátna devatenáctého století.
Ondřej Slanina
Pinakotéka: Hudečkovo Do prostoru
Z jedné noční procházky na Letné vzešlo obdivuhodné vzepjetí surrealismu v českém umění v díle tehdy dvacátníka Františka Hudečka.
Ondřej Slanina
Slavná světová klasika: Profesionál
Slavný francouzský snímek s hvězdným "Bebelem" a mistrovskou kompozicí Ennia Morriconeho, který nejenže vystoupí za pár dnů v Praze, ale ještě si zřejmě letos dojde pro Oskara za hudbu, co nahrál s pražskými muzikanty.
Ondřej Slanina
Pinakotéka: Géricaultův Prám Medúsy
Jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského romantismu Theodor Géricault namaloval obraz Prám Medúsy, který dodnes spolehlivě vyděsí.
Ondřej Slanina
Chrám svatého Mikuláše na Malé Straně
Dominanta Prahy a jeden z nejkrásnějších kostelů, který snese srovnání s tím nejlepším ze světové architektury klame tělem, vešla by se do něj totiž s přehledem i Petřínská rozhledna.
Ondřej Slanina
Pinakotéka: Dürerova Růžencová slavnost
Málokterý obraz upoutá na první pohled diváka v umění nesečtělého jako právě Růžencová slavnost Albrechta Dürera, perla českých galerijních sbírek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2274x
Seznam rubrik
- Dějiny filmu
- Dějiny výtvarného umění
- Ohlasy českého umění v cizině
- Historický bulvár
- Recenze
- Osobní
- Nezařazené