Klenoty českého filmu: Marketa Lazarová

5. 06. 2015 10:38:15
Jediný český film, který i slovutné Ministerstvo kultury uznalo jako mistrovské dílo - Marketa Lazarová.

Marketa Lazarová (Magda Vašáryová) se nenarodila do nejvhodnější doby a už vůbec ne laskavému otci. Píše se 13. století a jejím otcem je obávaný lapka a vrah Lazar (Michal Kožuch), který navíc nemá dobré vztahy s Kozlíkem (Josef Kemr). Kozlík je charismatický obávaný velmož s početnou rodinou. Jeho syn Mikoláš se Markety zmocní jako zajatkyně a sebere tak to jediné na čem Lazarovi záleželo, jenže brzy se do laskavé a pohledné dívky zamiluje. Intriky, faleš a nenávist mezi velmoži však neznají mezí.

Napsat cokoli nového o filmu, který je považován za stěžejní dílo domácí kinematografie je nesmírně obtížné a zavazující. O tomto snímku vyšla celá řada samostatných publikací, které rozebírají film z hlediska výtvarného, politického a literárního. Podívejme se na film ovšem z hlediska filmaře a odstraňme na pár řádků z tohoto filmu auru nedotknutelnosti, kterou tam na konci tohoto textu zase vrátíme.

Marketa Lazarová byl pro všechny zlý sen. Osmnáctiměsíční natáčení (průměrný český film se natáčí cca 20 dní) přivádělo filmaře, režiséra i zástupce Barrandova k šílenství. Každý měl nervy napnuté k prasknutí. Režisér horko těžko zvládal tlaky na něj vedené a čím dál častěji sahal po utišující lahvi s rumem.

Zatímco herci a zástupci tvůrčích skupin režiséra proklínali, pak filmaři ve štábu věděli, že se podílí na vzniku něčeho mimořádného. Hercům se však nemůžeme divit. Vláčil se s nimi harcoval po vlastech českých a moravských a vybíral jako historik umění taková místa jako Horní Planá u Želnavy na Šumavě, Rábí, Nová Pec, Maletice u Písku, Kvilda, Lipno, Volary, Třebíč, Dražovice u Nitry, Lány, Krumlov, Želnava. Pokud tato místa znáte, víte, že některá místa jsou velmi nedostupná a Vláčil herce nechával často ve sněhu věren maximální autenticitě. Účinkující tak buď mrzli v těžkých zbrojích nebo se váleli v bahně nazí.

Jedním ze spojenců Františka Vláčila byl jeho kamarád Theodor Pištěk, kterého režisér znal již z dob studií a vlastně ho uvedl z volného výtvarného umění k vytváření kostýmů. Pištěk se nechal inspirovat přímo v literárních předlohách, protože iluminace z kancionálů a fresek poskytovaly vlastně jen záznam o oblečení šlechty a vyššího stavu. Vláčil byl vystudovaný historik umění a Pištěk věděl také velmi dobře, kde hledat inspirace. Na počátku 13. století byl ještě všeobecný nedostatek železa, takže si schválně všimněte užívání kostěných předmětů. Tyto drobné nuance však dodávají filmu autenticitu.

Za kamerou stál Bedřich Baťka, který i přes absenci kontrolních monitorů zvládl neuvěřitelně komponované širokoúhlé černobílé záběry a často i v kamerové jízdě, což bylo ve své době něco naprosto revolučního.

Dalším spojence Vláčilovým byl geniální hudební skladatel Zdeněk Liška. Zatímco režisér se potil u střihu své rozmáchlé fresky a doslova žadonil o každou hodinu, kdy mohl na filmu pracovat, produkční na Barrandově s ním neměli slitování. Zachráncem Vláčila se nakonec stal právě Liška, když tvrdil, že nemá ještě dokončenou hudbu pro film, ačkoli ji samozřejmě už dávno měl zkomponovanou, aby umožnil Vláčilovi film patřičně cizelovat v postprodukci. Liška skládal v projekci se stopkami v ruce a často zasahoval i do střihu.

Film se v roce 2011 díky MFF v Karlových Varech a světové tendenci zachraňovat filmové dědictví konečně zrestauroval a dočkal se digitální kvality 4K, jež v současnosti patří mezi technologickou špičku. Vláčilův epos překročil hranice standardního historického filmu již v době svého uvedení a jeho očividný teologický přesah a umělecká výpověď tehdejší stranický kulturní výbor zaskočily natolik, že sice nezakázal uvedení, ale postaral se o to, aby film pokud možno nepřekročil hranice země.

Díky osobní statečnosti některých filmařů se nakonec dostal i na prestižní MFF v Cannes, kde ovšem neuspěl. Toho roku byl totiž v soutěži o Zlatou palmu sovětský snímek Andrej Rublev legendárního Andreje Tarkovského, jehož režimem perzekuovaná osobnost a vysoký morální kredit západ nepokrytě fascinoval. Neúspěch na světové scéně tvůrce tohoto velkofilmu ranil a dokázal mu vrtkavost festivalového štěstí, které české filmaře po šedesátá léta pravidelně provázelo.

Takhle nekompromisně skvěle natočené filmové dílo máme v naší kinematografii jen jedno a je v něm vše, jak má být. Pokud tento film neznáte, pak mu věnujte ten čas a seznamte se s ním. Nebudete litovat.

Údaje o filmu

Československo 1967, režie: František Vláčil, scénář: František Vláčil a František Pavlíček podle románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (s využitím Obrazů z dějin národa českého), kamera: Bedřich Baťka, hudba: Zdeněk Liška, střih: Miroslav Hájek, hrají: Josef Kemr, František Velecký, Magda Vašáryová, Ivan Paluch, Pavla Polášková, Michal Kožuch, Vlastimil Harapes, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Menšík

162 minut, 2.35:1, černobílý, 35mm

Autor: Ondřej Slanina | pátek 5.6.2015 10:38 | karma článku: 14.67 | přečteno: 416x

Další články blogera

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 563 | Diskuse

Ondřej Slanina

Ovlivňují recenze filmové tržby? Známe odpověď!

Je to věčné téma. Producenti mají pocit, že díky špatným recenzím trpí jejich hospodářské výsledky a recenzenti mají pocit, že pokud film uráží jejich umělecké cítění, bude urážet cítění všech. Tady jsou výsledky aktuální studie.

14.9.2017 v 14:56 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 470 | Diskuse

Ondřej Slanina

Spadnou nám památky na hlavu?

Minulý týden neprošla Sněmovnou vládní novela o Památkové péči a jelikož se k tomu nikdo nevyjádřil, dovolte mi můj názor na tuto záležitost.

17.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 645 | Diskuse

Ondřej Slanina

Cesta do Benátek kolem roku 1600

Možná jste si také někdy položili otázku, jak se vlastně cestovalo v minulosti? Dnes sedneme do autobusu s cestovní kanceláří nebo do auta a jedeme, ale naši předci to měli samozřejmě složitější.

14.5.2017 v 9:52 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Robert D. Bergen – Které části textu jsou důležitější než jiné?

Robert D. Bergen je biblista-starozákoník, který se také podílel na překladu Bible. A to konkrétně jsou to tyto Bible: The New Living Translation, the New Living Translation 2.0, a the Holman Christian Standard Bible.

18.7.2019 v 6:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Karel Sýkora

Sheena Easton – Morning Train

Sheena Eastonová je skotská zpěvačka, představitelka nové generační vlny v pop music osmdesátých let, úspěšná díky sexuálně vyzývavé image i širokému žánrovému rozpětí od country po disco. Měří pouze 154 cm.

17.7.2019 v 6:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Karel Orlík

Byl francouzský soudce „zhulený“?

Soudci jsou snad v každé zemi v pokušení považovat se za „stát ve státě“. Nad jejich rozsudky zůstává někdy „rozum stát“. Bojuje s nimi americký prezident Trump i izraelský premiér Netanjahu.

17.7.2019 v 6:01 | Karma článku: 38.93 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Libor Večeřa

Fenomén Hejátko

Donedávna jsem ho vůbec neznal. A už nyní to považuji za fatální chybu. Ten člověk má rozhodně co říct a já bych vám jej chtěl v této stati alespoň trochu představit. Nechci vám jej nijak vnucovat, ale chci, abyste o něm věděli.

16.7.2019 v 18:49 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 529 | Diskuse

Přemysl Čech

Díky za toho Kecala, Adame Plachetko

Mnozí z nás si určitě vzpomínají na éru školních výchovných koncertů a operních představení české klasiky, tedy oper Prodaná nevěsta resp. Rusalka, a party Kecala a Vodníka nezpíval nikdo jiný, než Eduard Haken.

16.7.2019 v 6:00 | Karma článku: 15.59 | Přečteno: 277 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2148

Historik umění, publicista, filmař, organizátor a spisovatel. Jsem autor knih Česká animovaná klasika (2016), Slavná česká filmová klasika (2013), Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle (2012) a Slavná světová filmová klasika (2011). Filmové knihy si můžete objednat v distribuci Kosmasu. Na jaře 2018 vychází má kniha Ota Hofman: Poutník světem fantazie o scenáristovi a spisovateli Otu Hofmanovi. Provozuji Opravdový filmový prostor na webové adrese Realfilm.cz a Opravdu umělecký prostor na webu Realarts.cz. Dokončuji svou beletristickou prvotinu Pražský antikvář, jejíž první kapitolu si přečtěte na tomto odkazu - http://www.realarts.cz/?p=1729. V roce 2018 půjde do kin celovečerní film BARDI, jehož jsem autorem. Baví mě objevovat nové věci a podělit se o ně s ostatními.

Najdete na iDNES.cz