Slavná světová klasika: Amadeus

6. 04. 2015 20:27:57
V roce 1984 čeští filmaři v čele s Milošem Formanem, Miroslavem Ondříčkem, Theodorem Pištěkem a Karlem Černým natočili navzdory všem zběsilým okolnostem mistrovské dílo. Toto je příběh filmu Amadeus.

Wolfgang Amadeus Mozart (Tom Hulce) je génius. Hudbu skládá s božskou lehkostí, jeho nádherné melodie zní sály a lidé je milují. Je hvězdou své doby – pop idolem. Každý si ho představuje jako šarmantního tichého hezkého muže. Opak je pravdou. Amadeus je hlučný až až, propadl hazardu, dělá nechutné kousky a nemá v sobě ani za mák pokory. To je sice trnem v oku jeho živitelům z řad církve a aristokracie, ale za nádhernou hudbu jsou ochotni poklesky tolerovat. Kdo je tolerovat nechce a nehodlá je skladatel Salieri (F. Murray Abraham), který Mozarta bezmezně obdivuje, ale zároveň proklíná. To na co Mozartovi stačí pár okamžitých tahů do notového zápisu, musí pracně vymýšlet a kombinovat celé týdny a není to ono. Amadeus mu stojí v cestě a proto se rozhodne pomocí intrik a lsti svého soka znemožnit a pokud možno naprosto.

Forman nesnášel hudební filmy a muzikály. Ještě víc nenáviděl filmy o hudebních skladatelích, protože oslavné příběhy ze života těch nejslavnějších autorů byly v dobách jeho dětství v totalitním Československu povinné. Amadeus Petera Shaffera nebyl výjimkou a na představení šel jenom díky tomu, že ho pozval jeho agent, který pracoval i pro dramatika. Výsledek ho nadchl. Hra totiž nebyla nudným biografickým kusem, ale nabízela pohled do samého jádra tvůrčího procesu a hlavně konfrontovala genialitu s průměrností. Kolik jen v životě viděl příkoří a ponížení, které dělali méně schopní skutečně schopným jen díky tomu, že měli stranickou knížku, finanční kapitál nebo dobrý původ. Shaffer byl úspěšný a zajištěný autor a Formana na nic nepotřeboval. Film podle vlastní hry Equus, ke kterému napsal sám scénář však zklamal jeho očekávání a Forman mu hned bez okolků řekl, že se bude muset divadlo kompletně přepsat a uzpůsobit filmu. Shaffer byl od začátku nadšený, protože kvůli inscenaci musel z hry odstranit spoustu hudby, kterou chtěl použít a nyní by jí mohl vrátit do filmu.

Producent byl Saul Zaentz (Přelet nad kukaččím hnízdem) a nic nenamítal, když Forman řekl, že by snímek rád natočil v Praze. Na druhou stranu mu řekl:,,Když to ale v Praze nevyjde, tak to natočíme kdekoliv jinde.“ Forman souhlasil a okamžitě se pustil do nemožného úkolu. Konečně by se mu podařilo vrátit do vlasti, vidět své syny a pozdravit staré přátele. Možností točit doma byl tak natěšený, že byl znovu ochoten podstoupit proces jednání s mocnými. Věděl víc než dobře, že komunisté pro své centrálně řízené hospodářství nutně potřebují valuty a Amadeus byl drahý kostýmní velkofilm za 18 milionů dolarů.

Povolení na natáčení přišlo bez větších průtahů vzápětí. Forman mohl angažovat i do hlavních tvůrčích profesí české filmové profesionály – návrháře kostýmů – Theodora Pištěka, filmového architekta Karla Černého nebo kameramana Miroslava Ondříčka, který byl však již v té době uznávaným internacionálním tvůrcem. Konkrétně Pištěk byl filmem nadšený, nakoupil drahé látky v Londýně a nechal kostýmy ušít v Itálii a věděl, že pokud se film nebude líbit, nebude mít žádnou výmluvu, kterou se obvykle tvůrci v minulosti oháněli. Štáb byl minimálně z jedné třetiny prošpikován nohsledy STB, kteří sledovali natáčení filmu, ale to Formana nemohlo zastavit. Amadeus nijak nepodvracel režim a jeho scénář tím pádem nebyl závadný. Analogie a důvody proč Forman film točil došel zpočátku málokomu. Legendy o Formanově pobytu jsou již legendární – opraváři neustále vyměňovali telefony a před jeho pražským bytem stála každý den tři auta, ale režisér měl svůj pobyt posvěcený přímo Gustavem Husákem.

Mozart, jak známo, v Praze pobýval a dokonce zde napsal slavnou operu Don Giovanni, která si tam odbyla světovou premiéru. Forman umožnil světovému divákovi navštívit, alespoň virtuálně, autentická místa a věrně odhalit životní styl a Mozartovu dobu. V tomto ohledu je snímek jedinečný a je naprosto nesmyslné po fiktivním díle požadovat historické souvislosti i v příběhu, který film vypráví. Film je nadčasový právě svým poselstvím o střetu geniality s průměrností.

Formanovi stále chyběla klíčová lokace filmu, když mu někdo navrhl Arcibiskupský palác. Vzkázal proto do paláce o povolení. Odpověď byla, že arcibiskup vidí ve filmu dílo ďáblovo a v žádném případě natáčení nepovolí. Forman byl v šoku. Pak zjistil, že arcibiskupův asistent pracuje pro STB. Zkusil se tedy spojit s kardinálem Tomáškem přímo, což se mu podařilo přes truhláře, který mu dělal pracovnu. Tomášek se po setkání s Formanem zhrozil a řekl:,,Vidíte a v tom tady musíme žít už 30 let“ a okamžitě mu podepsal smlouvu na pronájem.

Jestliže v Praze čelil Forman potížím kvůli povolením, tak v Hollywoodu měl problémy s obsazením. Jeho agenta neustále kontaktovaly velké hvězdy, ale Forman nikoho známého nechtěl. Velký zájem o roli měl Walter Matthau, ale časem se ukázalo, že chce hrát Salieriho a Forman už měl obsazeného neznámého herce a nechtěl roli průměrného skladatele svěřit herci, který by si film ukradl pro sebe.

Velký boj sváděl na pozici hlavního kameramana také Miroslav Ondříček. Odhodlal se k totiž velice odvážnému kroku a některé scény točil pouze za osvětlení svíček. Jen několik kameramanů v sobě našlo tu odvahu a hlavně technickou virtuozitu natáčet velký kinofilm za tak špatných světelných podmínek, za všechny bych rád připomněl špičkový thriller Francouzskou spojku nebo historické drama Barry Lyndon Stanleyho Kubricka. Ondříček do toho šel s opravdovým zanícením. Manželku s kamarádkami oblékl do bílých šatů a zkoušel kamerové testy, jak scénu optimálně zesvětlit. Měnil objektivy, ale stále dosahoval tvrdého světla. Nakonec s emu však volba objektivů povedla a rozhodl se tak natočit celý film. Problém nastal v momentě, kdy se nemohl dívat na denní práce na filmovém materiálu Kodak, ale na východoněmeckém Orwu. Všechny scény vypadaly rozmazané. Film byl neskutečně nákladný, nedalo se přetáčet a Ondříček měl nervy napnuté k prasknutí. Když pak přišly záběry vyvolané v Londýně na filmový materiál Kodak a Ondříček výsledek uviděl, spadl mu kámen ze srdce. Takhle to mělo vypadat.

Ve střižně Forman propadl mírné skepsi. Sice se už smířil s tím, že film bude formou retrospektivy, která mu umožnila relativně velkou svobodu, ale zjistil, že má 3 dlouhé scény neposouvající děj a hraje v nich jeho přítel, který těsně před dotočením filmu zemřel. Z filmu je vystřihl a zjistil, že teď je to ono. Nicméně po 18 letech je do filmu vrátí do nové remasterované verze.

Krátce po premiéře bylo zahájeno vysílání hudební stanice MTV a nikoho nenapadlo, že Amadeus tolik osloví mladou generaci. Forman přiblížil historickou osobu neodolatelným způsobem. Film je neuvěřitelně svěží, plný humoru, lásky a neselhává ani v psychologické rovině. Scény, kdy se Amadeovi zjevuje duch jeho mrtvého otce patří k velmi působivým obrazům a ve slabších jedincích vyvolávají nefalšovanou hrůzu.

Kritici se rozdělili na dva tábory, z nichž ten větší, film bez výhrad přijal a druhý se navážel připomínkami do faktické části filmu. Jenže kina byla vyprodaná a pověst snímku o nebezpečném natáčení za železnou oponou v Američanech vzbuzovala silné emoce. Příběh filmaře riskujícího osobní svobodu byl pro Američany natolik inspirující, že se Forman zařazuje mezi národní celebrity. Formana samotného zaskočilo, když se objevil v křížovce nejprestižnějších amerických novin New York Times, kde bylo: Iniciály režiséra Formana. Tehdy si uvědomil, že ho nová vlast přijala mezi své.

Forman získal dalšího Oskara za režii a film zvítězil v nejdůležitějších kategoriích včetně nejlepší film. Jen v amerických kinech vynesl 52 milionů dolarů, na půjčovném vydělal 23 milionů a nemalé zisky přišly i ze zbytku světa.

USA 1984/2002, režie: Miloš Forman, scénář: Peter Shaffer podle vlastní divadelní hry, střih: Michael Chandler, Nena Danevic, T.M.Christopher (2002), Hudba: W. A. Mozart, kamera: Miloslav Ondříček, hrají: Tom Hulce, F. Murray Abraham, Elizabeth Berridge, Jeffrey Jones

160 (180 minut - remasterovaná verze 2002), 2:35:1, 35 mm nebo 70 mm, barevný

Oskar za nejlepší film, režii, herce ve vedlejší roli (F. Murray Abraham), kostýmy, výpravu, masky, zvuk, scénář, nominace na Oskara – herec v hlavní roli (Tom Hulce), kamera a střih

Autor: Ondřej Slanina | pondělí 6.4.2015 20:27 | karma článku: 20.25 | přečteno: 838x

Další články blogera

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 563 | Diskuse

Ondřej Slanina

Ovlivňují recenze filmové tržby? Známe odpověď!

Je to věčné téma. Producenti mají pocit, že díky špatným recenzím trpí jejich hospodářské výsledky a recenzenti mají pocit, že pokud film uráží jejich umělecké cítění, bude urážet cítění všech. Tady jsou výsledky aktuální studie.

14.9.2017 v 14:56 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 470 | Diskuse

Ondřej Slanina

Spadnou nám památky na hlavu?

Minulý týden neprošla Sněmovnou vládní novela o Památkové péči a jelikož se k tomu nikdo nevyjádřil, dovolte mi můj názor na tuto záležitost.

17.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 645 | Diskuse

Ondřej Slanina

Cesta do Benátek kolem roku 1600

Možná jste si také někdy položili otázku, jak se vlastně cestovalo v minulosti? Dnes sedneme do autobusu s cestovní kanceláří nebo do auta a jedeme, ale naši předci to měli samozřejmě složitější.

14.5.2017 v 9:52 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Robert D. Bergen – Které části textu jsou důležitější než jiné?

Robert D. Bergen je biblista-starozákoník, který se také podílel na překladu Bible. A to konkrétně jsou to tyto Bible: The New Living Translation, the New Living Translation 2.0, a the Holman Christian Standard Bible.

18.7.2019 v 6:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Karel Sýkora

Sheena Easton – Morning Train

Sheena Eastonová je skotská zpěvačka, představitelka nové generační vlny v pop music osmdesátých let, úspěšná díky sexuálně vyzývavé image i širokému žánrovému rozpětí od country po disco. Měří pouze 154 cm.

17.7.2019 v 6:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Karel Orlík

Byl francouzský soudce „zhulený“?

Soudci jsou snad v každé zemi v pokušení považovat se za „stát ve státě“. Nad jejich rozsudky zůstává někdy „rozum stát“. Bojuje s nimi americký prezident Trump i izraelský premiér Netanjahu.

17.7.2019 v 6:01 | Karma článku: 38.93 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Libor Večeřa

Fenomén Hejátko

Donedávna jsem ho vůbec neznal. A už nyní to považuji za fatální chybu. Ten člověk má rozhodně co říct a já bych vám jej chtěl v této stati alespoň trochu představit. Nechci vám jej nijak vnucovat, ale chci, abyste o něm věděli.

16.7.2019 v 18:49 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 529 | Diskuse

Přemysl Čech

Díky za toho Kecala, Adame Plachetko

Mnozí z nás si určitě vzpomínají na éru školních výchovných koncertů a operních představení české klasiky, tedy oper Prodaná nevěsta resp. Rusalka, a party Kecala a Vodníka nezpíval nikdo jiný, než Eduard Haken.

16.7.2019 v 6:00 | Karma článku: 15.59 | Přečteno: 277 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2148

Historik umění, publicista, filmař, organizátor a spisovatel. Jsem autor knih Česká animovaná klasika (2016), Slavná česká filmová klasika (2013), Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle (2012) a Slavná světová filmová klasika (2011). Filmové knihy si můžete objednat v distribuci Kosmasu. Na jaře 2018 vychází má kniha Ota Hofman: Poutník světem fantazie o scenáristovi a spisovateli Otu Hofmanovi. Provozuji Opravdový filmový prostor na webové adrese Realfilm.cz a Opravdu umělecký prostor na webu Realarts.cz. Dokončuji svou beletristickou prvotinu Pražský antikvář, jejíž první kapitolu si přečtěte na tomto odkazu - http://www.realarts.cz/?p=1729. V roce 2018 půjde do kin celovečerní film BARDI, jehož jsem autorem. Baví mě objevovat nové věci a podělit se o ně s ostatními.

Najdete na iDNES.cz