Slavná světová klasika: Les Diaboliques

14. 07. 2014 10:06:59
Jsou filmy, které musíte vidět, než zemřete! Jistě znáte populární sérii knih, která mapuje vybraná díla světové kinematografie a možná, že jste dokonce jedni z těch, kteří si i zhlédnuté filmy odškrtávají. Film Les Diaboliques je přesně ten film, co minout nesmíte.

Pokud ho totiž náhodou minete, nikdo neví, co se odehraje během vašeho odchodu na jiný svět. Smrt totiž nemusí být definitivní, ostatně přesvědčte se sami.

les diaboliques2

Vítejte na soukromé internátní škole, kde intriky a pomluvy jsou stejně špinavé a zapáchající jako školní bazén. Manželka sadistického ředitele Michella (Paul Meurisse) Christina (Véra Clouzot) je slabá na srdce a její manžel si je toho patřičně vědom. Od rána do večera jí tyranizuje podlými útoky a cíleně z ní dělá slabomyslnou submisivní trosku. Christina se spřátelí s jeho bývalou milenkou Nicole (Simone Signoret), která je stejně tak protřelá životem, jak je patrné z jejího zevnějšku. Obě ženy si rády zanadávají na Paula, který neváhá žákům servírovat smradlavé ryby a svou despotickou a neurvalou povahou děsit všechny ve svém okolí.

Obě ženy se tak odhodlají k promyšlenému chladnokrevnému kroku. Christina, která celou instituci financuje, se rozhodne za vydatné podpory Nicole, Michella opustit a odjet s ní pryč. Z penzionu pak manželovi zavolá, že může zapomenout na její dobrodiní. Paul, chudý jak kostelní myš, prodá svůj oblíbený slovník, aby měl na jízdenku a jede se s manželkou usmířit. Jenže je příliš pozdě. Ženy ho utopí ve vaně. Svůj důkladný plán pak završí, když jeho mrtvé tělo převezou zpátky do školy, kam se obě po činu vrátí a hodí ho na dno smradlavého bazénu. Po pár dnech je však polije smrtelná hrůza, když jeden z žáků řekne, že hovořil s ředitelem. Jenže ten je přece na dně bazénu, nebo ne?

Les-Diaboliques_3

Režisér geniálního thrilleru Mzda strachu Henri-Georges Clouzot má v tomto filmu ještě větší pomník, než ve svém mistrovsky vymyšleném snímku o převozu extra výbušného nákladu nitroglycerinu s Yvesem Montandem. Film Les Diaboliques byl totiž ve své době tak obrovský hit, že se dokonce novináři posmívali Alfredu Hitchcockovi, že mu sebral korunku mistra filmového napětí. Mistra to tak nahněvalo, že se okamžitě spojil s autory knižní předlohy, aby mu také napsali nějaký strašidelný příběh a bylo z toho Vertigo. Alespoň tak zní legenda. Ve skutečnosti to bylo tak, že když autoři knižní předlohy zjistili, že práva na jejich knihu Les Diaboliques chtěl koupit Hitchcock, napsali Zpět z říše mrtvých, který nabídli rovnou Paramountu a ten práva pro Hitchcocka koupil. Mimochodem oba pánové napsali podle stejného úspěšného konceptu knih hned několik. Ale vraťme se k francouzské klasice.

les-diaboliques-4

Ve filmu je několik památných momentů, které se staly častými citacemi. Robert Zemeckis si s žánrovým vrcholem převzatého z tohoto filmu – vanou, vyhrával v duchařině Pod povrchem s Harrisonem Fordem a Michelle Pfeiffer, Jeremiah Chechick natočil remake filmu se Sharon Stone a Isabelle Adjani a inspiraci nalezneme i v horroru Hush, Hush Sweet Charlotte režiséra Roberta Aldriche nebo v thrilleru René Clementa s názvem La maison sous les arbres v hlavních rolích s Faye Dunaway a Frankem Langellou. Momenty filmu však nemohou přebít jeden z objektivně nejnapínavějších filmových konců v dějinách kinematografie. Závěr je opravdu mistrovský.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Les Diaboliques je film, který však nemá jen geniální závěr, ale funguje po celou dobu svého trvání. Napětí a hrůzu dokáže na diváka přenést i ze zdánlivě obyčejných scén jako večeře mezi přáteli. Postavy nejsou jen nahodile načrtnuté, jak bývá občas v žánru zvykem, ale motivace jejich činů prochází vývojem až k překvapivým vyústěním, která se nesluší prozrazovat dopředu. Závěrečný dovětek pak jistě pobaví spikleneckým mrknutím na diváka.

Les Diaboliques

Francie 1955, režie: Henri-Georges Clouzot, scénář: Henri-Georges Clouzot, Jerome Geronimi, Fréderic Grendel, René Masson podle románu Celle qui n ́etait plus pierra Boilleaua a Thomase Narcejaca, kamera: Armand Thirand, hudba: George van Parys, hrají: Simone Signoret, Véra Clouzot, Paul Meurisse, Charles Vanel, Jean Brochard

114 minut, 1.37:1, 35 mm, černobílý

Autor: Ondřej Slanina | pondělí 14.7.2014 10:06 | karma článku: 8.38 | přečteno: 362x

Další články blogera

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 563 | Diskuse

Ondřej Slanina

Ovlivňují recenze filmové tržby? Známe odpověď!

Je to věčné téma. Producenti mají pocit, že díky špatným recenzím trpí jejich hospodářské výsledky a recenzenti mají pocit, že pokud film uráží jejich umělecké cítění, bude urážet cítění všech. Tady jsou výsledky aktuální studie.

14.9.2017 v 14:56 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 470 | Diskuse

Ondřej Slanina

Spadnou nám památky na hlavu?

Minulý týden neprošla Sněmovnou vládní novela o Památkové péči a jelikož se k tomu nikdo nevyjádřil, dovolte mi můj názor na tuto záležitost.

17.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 645 | Diskuse

Ondřej Slanina

Cesta do Benátek kolem roku 1600

Možná jste si také někdy položili otázku, jak se vlastně cestovalo v minulosti? Dnes sedneme do autobusu s cestovní kanceláří nebo do auta a jedeme, ale naši předci to měli samozřejmě složitější.

14.5.2017 v 9:52 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Robert D. Bergen – Které části textu jsou důležitější než jiné?

Robert D. Bergen je biblista-starozákoník, který se také podílel na překladu Bible. A to konkrétně jsou to tyto Bible: The New Living Translation, the New Living Translation 2.0, a the Holman Christian Standard Bible.

18.7.2019 v 6:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Karel Sýkora

Sheena Easton – Morning Train

Sheena Eastonová je skotská zpěvačka, představitelka nové generační vlny v pop music osmdesátých let, úspěšná díky sexuálně vyzývavé image i širokému žánrovému rozpětí od country po disco. Měří pouze 154 cm.

17.7.2019 v 6:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Karel Orlík

Byl francouzský soudce „zhulený“?

Soudci jsou snad v každé zemi v pokušení považovat se za „stát ve státě“. Nad jejich rozsudky zůstává někdy „rozum stát“. Bojuje s nimi americký prezident Trump i izraelský premiér Netanjahu.

17.7.2019 v 6:01 | Karma článku: 38.93 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Libor Večeřa

Fenomén Hejátko

Donedávna jsem ho vůbec neznal. A už nyní to považuji za fatální chybu. Ten člověk má rozhodně co říct a já bych vám jej chtěl v této stati alespoň trochu představit. Nechci vám jej nijak vnucovat, ale chci, abyste o něm věděli.

16.7.2019 v 18:49 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 529 | Diskuse

Přemysl Čech

Díky za toho Kecala, Adame Plachetko

Mnozí z nás si určitě vzpomínají na éru školních výchovných koncertů a operních představení české klasiky, tedy oper Prodaná nevěsta resp. Rusalka, a party Kecala a Vodníka nezpíval nikdo jiný, než Eduard Haken.

16.7.2019 v 6:00 | Karma článku: 15.59 | Přečteno: 277 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2148

Historik umění, publicista, filmař, organizátor a spisovatel. Jsem autor knih Česká animovaná klasika (2016), Slavná česká filmová klasika (2013), Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle (2012) a Slavná světová filmová klasika (2011). Filmové knihy si můžete objednat v distribuci Kosmasu. Na jaře 2018 vychází má kniha Ota Hofman: Poutník světem fantazie o scenáristovi a spisovateli Otu Hofmanovi. Provozuji Opravdový filmový prostor na webové adrese Realfilm.cz a Opravdu umělecký prostor na webu Realarts.cz. Dokončuji svou beletristickou prvotinu Pražský antikvář, jejíž první kapitolu si přečtěte na tomto odkazu - http://www.realarts.cz/?p=1729. V roce 2018 půjde do kin celovečerní film BARDI, jehož jsem autorem. Baví mě objevovat nové věci a podělit se o ně s ostatními.

Najdete na iDNES.cz