Nevím jestli je v blogu chtěná lež nebo neúmyslná nepravda. Každopádně je tam nepřesnost. Tančící dům, který já považuji za krásnou stavbu, byl postaven na místě proluky, jež tam vznikla už po bombardování v únoru 1945.

Našel jsem historickou fotografii, takže tu informaci jsem dal pryč. Moje chyba. Každopádně Tančící dům je strašná stavba a na nábřeží se naprosto nehodí. Ostatně Gehry byl vždy spíš politik než architekt a třeba jeho stadion v Seattlu je skutečně hnusný.

Samozřejmě, že skvostný Tančící dům, který se stal nedílnou součástí Prahy, byl postaven na místě proluky, vzniklé po bombardování Prahy 15. února 1945. Zničený byl nejen činžovní dům, na jehož místě stojí od 90. let Tančící dům, ale vážně poškozený byl i sousední dům, patřící otci Václava Havla. O zástavbě této proluky bylo rozhodnuto už v roce 1963, ale došlo k ní až po roce ́89.

K projektu Vlada Miluniče a architekta světového jména Franka O. Gehryho a Evy Jiřičné (část interiérů) se tehdy vyjadřovali i památkáři, konkrétně jejich šéfka Věra Millerová.

Děkuji za info. Já si právě dobře pamatuji, že se tam jednalo ještě o nemovitost Havlových, nikoli jen o proluku, ale pan Ziegler mě trochu zmátl svým trochu zbytečně ostrým nařčením. Pravda je taková, že světové jméno v tomto případě jméno Franka Gehryho skutečně neznamená kvalitní stavbu. Podívejte třeba na dokument o Gehrym od Sydneho Pollacka, ten člověk je velmi rozporuplný. Každopádně bych rád dodal, že tento text není o Tančícím domě, který evidentně stále budí emoce i po letech, ostatně proto jsem ho tam zmiňoval jen okrajově, ale o neschválení novely o Památkové péči, takže diskutujme o meritu věci.