Pinakotéka: Géricaultův Prám Medúsy

Jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského romantismu Theodor Géricault namaloval obraz Prám Medúsy, který dodnes spolehlivě vyděsí.

Obraz Prám Medúzy je olej na plátně o rozměrech 491 x 716 centimetrů.

Když se Theodore Géricault vrátil ze svého studijního pobytu z Itálie a představil svůj aktuální obraz Prám Medúzy na Salonu v Paříži v roce 1819 vyvolal obrovskou vlnu pobouření. O obraze se veřejně diskutovalo, často v nepříliš lichotivých konotacích a třeba výrazně vřelejšího přijetí, než v domácí Francii se mu dostalo u uměnímilovné společnosti v Londýně. Dnes Francouzi tento obraz řadí mezi národní klenoty. A nejen oni.

Géricault totiž na tomto obraze nenamaloval, tak jak bylo zvykem, heroickou ani historickou událost, ale monumentální obraz vycházející z aktuální události, o které si přečetl v novinách. Ztroskotaná loď se 150 francouzskými vojáky na palubě při kolonizaci Senegalu byla velkým soustem. Na prámu ze ztroskotané lodi totiž přežilo jen několik jedinců, kteří se zoufale snažili udržet na životě, a to i za cenu kanibalismu.

To za co dnes zaplatíme nemalé vstupné v kině a necháme si promítnout na plátně a při tom u toho chroupeme popcorn a popíjíme colu v našich předcích vyvolávalo zděšení. Jak si ten člověk může dovolit zachytit takovou tragédii v naší době, a ještě takovým způsobem? Kritici byli zděšení, o obraze se hovořilo jako o horroru, strašlivosti nebo jen o vršení mrtvol na sebe, naopak někteří kritici oslavovali, že francouzské malířství má konečně liberála a jeden z novinářů dokonce o obrazu napsal, že Géricault přesně vystihl politickou situaci v zemi!

Géricault jako nadšený pozorovatel, reportér nebo dokonce režisér rekonstruuje na ploše obrazu jednotlivé minipříběhy, kterými v detailech vypráví detaily námořní katastrofy na základě očitých svědectví, zobrazuje tváře umírajících a pro obraz studuje tváře mrtvých v márnici. Před namalováním tohoto monumentálního plátna mistr rozkreslil ohromné množství kreseb a šel dokonce ještě dál, když osobně kontaktoval přeživší a zpovídal je z jejich zážitků.

Géricault se v modelaci a koloritu obrazu hlásí ke klasicistickému ideálu, malba se u něj rodí z barvy a prožitku světla a především ohromné vizuální představivosti a schopnosti vyprávět příběh. Diferencované barevné a světelné plochy vytvářejí celkový obraz, jehož životnost nespočívá v trojrozměrné tělesnosti, ale v optické fenomenalitě. Na Prámu Medúzy se pak zjevně inspiruje i geniálním Caravaggiem a jeho prací se světlem – chiaroschurem.

Géricault jako člověk byl výbušného temperamentu, ale zároveň byl šlechetný a miloval koně. Všechny jeho vášně a posedlosti určovaly výběr jeho tématu i formu, jak obrazy zpracovával. Pečlivě studoval obrazy starých mistrů v Louvreu, vedle kterých dnes jeho Prám Medúzy právem visí. A jak už to u velkých obrazů v dějinách umění bývá, žádná fotografie není schopná ani náhodou zachytit dokonalost tohoto velkolepého díla ve skutečnosti.