Jak jsem točil rozhovor s hollywoodským skladatelem Johnem Ottmanem

Před nedávnem jsem na svém blogu psal, že jsem natočil rozhovor s hollywoodským skladatelem, střihačem, producentem a režisérem Johnem Ottmanem (Valkýra, Superman se vrací, X-Men 2) a jak to vypadalo si můžete přečíst i dnes.

Takhle se mi podepsal po rozhovoru na fotku John Ottman

,,Když něco umíš, nikdy to nedělej zadarmo,“ tak zní pravidlo Gordona Gekka alias Michaela Douglase z filmu Wall Street. Kdyby neskončil na konci filmu ve vězení, tak by se mu dalo možná i věřit. Ale vážně. Rozhovor s Johnem Ottmanem jsem plánoval téměř dva měsíce s úmyslem ho zveřejnit na našich osvětových filmových stránkách, které provozujeme s mým kamarádem Danem Adamem a myslím, že by byla škoda se o tom nezmínit ani před čtenáři mého blogu na idnes.cz. Navíc se jedná o dosud nepublikovaný materiál a nezbohatnu na něm, zatímco Vy budete bohatší o zkušenosti úspěšného hollywoodského filmaře. Takže nakonec to bude celkem výhodný obchod, ne?

Na začátku července se koná v Chotěboři akce zvaná Festival Fantazie a během ní i SoundtraCon, kdy filmoví nadšenci holdující sci-fi, horrorům a fantastice obecně promění celkem klidné místo v pulzující metropoli lidské imaginace. Je to velká akce s dlouhou tradicí a každý rok se na ní ukáže i celá řada hvězd a významných osobností domácího i světového šoubyznysu. Letos se tam za minimálního zájmu médií objevil i jeden z nejuznávanějších hollywoodských profesionálů John Ottman, který si tam s odskočil z megalomanské postprodukce nového filmu Bryana Singera Jack the Giant Killer z Londýna.

My jsme na něj čekali společně s organizátory před tamějším kinem a hned vedle nás stál štáb České televize, který se ale věnoval partě podivínů v oblecích z Hvězdných válek a za kameramanova:,,Teď se mi projděte po ulici a podbarvíme to hudbou z Hvězdných válek tá-dá-dá-tá-da-dá-tá-da-dá to pustíme do zpráv.“ A jak řekli, tak udělali. Když zastavilo auto s řidičem, z kterého vystoupil slavný filmař oceněný mimochodem dvakrát cenou za nejprodávanější soundtrack roku, sbalili svá fidlátka a odjeli. Já tam s kamarádem a kamerou ovšem zůstal a těšili jsme se na zajímavou debatu. Nebyli jsme sami, protože okamžitě se kolem auta vyrojili fanoušci jako včely a jeden, který kvůli němu přijel až ze Slovenska povídá do mobilu:,,To snad není pravda, on vážně stojí vedle mě.“

Debata zabrala necelé dvě hodiny a existuje z ní video záznam, který by se měl promítat pro potřebu příštích ročníků, kde John Ottman vypráví o Hollywoodu, filmování, financování filmů, ale i o tom, že hudební skladatelé jsou vyloučení z důchodového a zdravotního systému.

Pak jsme dostali šanci s ním natočit desetiminutový rozhovor, který si můžete pustit s titulky na konci tohoto blogu. Nejprve jsme si ho posadili do hlediště kina, kde na nás poněkud valil bulvy, co že to s ním vlastně chceme vyvádět, ale po první otázce a mé evidentní nervozitě se zjevně uklidnil a rozhovor si viditelně užíval. Kamarád Dan, který byl skrytý za kamerou a připravoval druhou polovinu otázek je profesionální kameraman a střihač a chtěl mít obraz pokud možno dynamický, protože věděl, že při jeho tempu řeči nebude možné prakticky nic stříhat. Nechtěli jsme zkrátka žádný rozhovor, kde je kamera na stativu a zpovídanému provádíme rektální alpinismus. V jeden moment proto sjel kamerou na jeho nohu, kterou má přehozenou přes druhou a ozvalo se:,,To si děláš pr…, on mi snad natáčí nohu?“ No, pak jsme ho nějak uklidnili a z rozhovoru to vystřihli. Každopádně na následné autogramiádě pak Danovi napsal na fotku anglicky ,,Přestaň točit mojí nohu!“ Pochopitelně s úsměvem na tváři.

Za sebe mohu tvrdit, že to bylo velmi příjemné setkání a až natočím rozhovor zase s někým zajímavým, tak dám vědět.