Nádherně namalovaný obraz s líbeznou Madonou a malým Ježíškem s dvojicí roztomilých andílků se díky kýčovým produktům stal pro mnohé také kýčem, ale skutečný obraz tyto myšlenky okamžitě přebije.
Sixtinskou madonu namaloval Raffael kolem roku 1513 jako olej na plátně. Rozměry jsou monumentálních 269,5 x 201 centimetrů. V současnosti je chloubou Gemäldegalerie v Drážďanech, kam se dostal akvizicí z klášterního kostela San Sisto v Piacence, kde byl do té doby oltářním obrazem. Drážďanští galerijní nákupčí jej zakoupili v padesátých letech 18. století od kanovníka Luigiho Crespiho v Bologni.
Je až s podivem, že tento obraz nepatřil od začátku mezi nejzajímavější chef d´ouvres pečlivě budované kolekce a bibliofil a osobní sekretář šéfa sbírek Carl Heinrich von Heinecken postavil jako nejzásadnější obraz sbírky Rembrandtova Ganymeda a Sixtinskou madonu prakticky přehlédl. Zřejmě byl však obraz zakoupen ve špatném stavu a jeho plného docenění se dostalo až po zásahu restaurátora.
Význam obrazu však plně docenil slavný historik umění a archeolog Johan Joachim Winckelman, který ve svých časech klasicismu a romantismu význam a krásu obrazu vystihl ve svých krátkých statích. Nazaréni, preraffaelité i nábožensky zaměřená filozofie 19. století spatřovali v tomto díle ideální zobrazení zbožného rozjímání, tiché vznešenosti i vnitřní křesťanské síly.
Raffael byl od roku 1508 činný na papežském dvoře v Římě, kde tvořil až do roku 1520, kdy předčasně zemřel na horečnatou nemoc v 37 letech. V období kdy maloval Sixtinskou Madonu bylo hlavní náplní jeho práce osobně dekorovat reprezentační prostory Juliovi II., tzv. stance. Raffael byl podle záznamů člověk velmi společenský a kultivovaný a zaměstnával velký počet žáků a pomocníků. Životopisec Vasari o Raffaelovi napsal:“…spojil myšlenky a barvy v jeden jemný a dokonalý celek a zanechal nám tak umění, jež sotva může být dostiženo, nikým však nebude překonáno.“
Raffael namaloval hned několik velkých oltářních obrazů, Madonu di Foligno z let 1511/12, kterou uvidíte ve vatikánské Pinakotéce a právě Sixtinskou Madonu v nedalekých Drážďanech. Oba obrazy jsou pojaty s klasickou monumentalitou, ale Sixtinská Madona má ještě něco navíc, krásu a něžnost, která na každého diváka promluví.
Sixtinská Madona je typologicky obraz „sacra conversatione – svatý rozhovor“. Madona s Ježíškem tvoří hlavní část obrazu a vedle nich stojí patron kostela svatý Sixtus a svatá Barbora. V dolním plánu jsou dva zvědaví rozšafní andílci, kteří obrazu dodávají také jemnou dávku humoru a dobré nálady.
Raffael patří k předním představitelům vrcholné renesance a důsledně na svých obrazech uplatňoval antické ideály. Jeho dílo ovlivnilo jak následující generaci, tak celou řadu mimořádných umělců 19. století.
