Ať žije Český lev, ať žije český zpěv, ať žijí české lesy!

V sobotu proběhne ceremoniál Českého lva, který formou předávání cen bilancuje českou tvorbu hraných filmů pro kina.

V Čechách to žije. Českému filmu se daří, točí se jako O ŽIVOT a bohužel podle toho to taky vypadá. V Čechách je nedostatek filmových profesionálů, chybí dobří zvukaři, scenáristi, kameramani, jistí režiséři a hlavně dobří producenti. Trapná fiaska typu ztráty zakázek vysoce lukrativních Letopisů Narnie, přesunutí další Bondovky a vytouženého Harryho Pottera jsou bohužel důkazem toho, že tolik vychvalovaní čeští filmaři zmlsaní vysokými výdělky, kteří dojili tučné hollywoodské kravky utřou nos. Důvod? Politici, kteří vidí slibné výdělky za nic od hollywoodské kravky zaspali a neumožnili odpisy, které jsou běžné dnes prakticky kdekoliv se objeví zakázka z Hollywoodu. No nic, sice nebudou zakázky úhrnem za pár set milionů dolarů, které slušně živí subdodavatele po celé republice a živí stovky filmových profesionálů, ale zase přidáme českým filmařům pár set milionů korun, ale ne na komerci, jenom na umění. A aby toho nebylo málo, v sobotu nás čeká český filmařský galavečer.

   Ponechme stranou zbytečnost tohoto ceremoniálu a podívejme se k čemu je. Tak za prvé je dobrý pro sponzory. Dva večery v hlavním vysílacím čase na veřejnoprávním kanále je dobrý důvod pustit pár korun před vyúčtováním daní z příjmů, jde přeci o kulturu. Za druhé je to přeci zábava! Národ se dobře pobaví u vysoce inteligentního humoru skvěle napsaných vstupů a ocení mimořádnou profesionalitu a originalitu moderátorů. Loňské vstupy moderátora u každého promítání nějakého šotu s geniálními přežblepty – teď bude projekce, ejakulace nebo erekce svědčí o vysoké úrovni pořadu. Filmaři si ocenění mimořádně váží a přináší jim kariérní postup. Například od té doby, co Martin Dejdar vyhrál cenu za skvělý herecký výkon ve filmu Jaromila Jireše Učitel tance nedostal nabídku od jediného etablovaného českého režiséra s dobrou rolí a přitom je to jeden z mála herců, který zvládne drama, komedii, má slušný hlasový projev, umí tancovat a dobře zpívá. Pavel Liška, který obdržel Českého lva loni je pravidelně osočován z toho, že je ho všude moc. Když si Petr Zelenka jeden rok odmítl přijít pro Lva byl z toho oheň na střeše. Celé akci by jistě prospěla větší demokratičnost v možnosti volby přihlásit film na udílení cen a větší vážnost, protože pouťové atrakce filmové tvorbě, která chce být podporována státem skutečně nesvědčí.

   Je to prezentace českého filmu. Je a není. Je dobré, že divák má možnost vidět rekapitulaci všech českých hraných kinofilmů, to je bezesporu velké plus celé akce, a prohlédnout si aktivní tvůrce v českém filmu. Na druhou stranu z krátkého sestřihu se o filmu nedozví prakticky nic a ohledně zvýšení návštěvnosti titulu, jak tomu bývá v zahraničí po cenách podobného ražení, není to zdaleka tak slavné.
Filmoví tvůrci dostanou dárky, někteří klíčky od vozu, aby mohli pár měsíců nerušeně jezdit v reklamním voze, to trochu připomíná soutěže krásy, ale konec konců proč ne.
Letos nás čeká souboj Vratných lahví, Tajností a Václava, všechny filmy jsem viděl a nutno uznat, že jsou dobré. Aby byli výbornými to nedovedu posoudit, protože na to je příliš krátká doba od premiéry a nejlepším kritikem je čas. Problém nastává u nominace za nejlepší herečku v hlavní roli, protože Marion Cotillard v Edith Piaf podává životní výkon a české ceny dostávají svým smyslem pořádně nafrak. Skutečnost, že Edith Piaf má pětinu českého kapitálu je dobrá podle pravidel, ale nikde jinde by neprošla. Kvalita snímku navíc ani zdaleka neodpovídá rozděleným nominacím. Opomenutí Pusinek v hereckých nominacích je navíc poměrně zoufalé.

   Největší bonbónek je ale v samotném přímém přenosu. Jeden z loňských filmů si odbývá na Nově v hlavním čase televizní premiéru a kryje se tak s ceremoniálem v televizi. A tak si položme otázku, sledováním čeho více prospějeme českému filmu? V případě vysokého ratingu bude mít talentovaná režisérka Miriam Landa bezesporu lepší výchozí pozici pro shánění financí na nový film, kterým třeba změní historii české kinematografie, v opačném případě utře nos. Ale buďme pozitivní. Ceremoniál českého lva je jenom jednou za rok.