Recenze výstavy: Rembrandt & Co. Příběhy umění ve století blahobytu

Ve Šternberském paláci v rámci Národní galerie v Praze probíhá krásná výstava, jež bohužel z české strany zůstává využita jen zpola.

Ostade - Tanec ve stodole

Jestli patříte mezi pravidelné čtenáře mého kulturního blogu zde na idnes.cz víte, že jsem rok studoval na Technische Universität Dresden a rád bych podotknul, že jsem absolvoval tři specializované odborné semináře na téma výstavnictví (u ředitele Grünnes Gewölbe a zbrojnice ve Zwingeru prof. Dirka Syndrama a specialisty na středověk prof. Bruna Kleina), holandskou malbu, restaurování děl holandských mistrů, včetně nejnovějších poznatků o Rembrandtovi (zejména z výzkumů skvělého odborníka Garryho Schwartze), který patří mezi nejuznávanější světové malíře všech dob (u prof. Jürgena Müllera a Jutty Kappel). Pokud přijedete do Nizozemí, dozvíte se, že je Rembrandt národním malířem, pokud přijedete do Rakouska a Německa, lidé vám sdělí, že Rembrandt je tradičním říšským malířem, což bohužel smutně zneužila zákeřná propaganda NSDAP a jestli přijedete do New Yorku, tak zjistíte, že Rembrandt je zdomácnělý i v USA. Proč? Protože mají takové finanční prostředky, aby si mistrovy obrazy koupily do sbírek.

Jak jistě chápete, šel jsem na výstavu Rembrandt & Co. Příběhy umění ve století blahobytu natěšený na kulturní událost roku, kde bude důstojně prezentováno jedno z nejnádhernějších uměleckých období v dějinách lidstva. Návštěva výstavy byla ale velmi studená sprcha, která dokazuje úpadek této dříve slavné instituce.

Začněme samotným Šternberským palácem, jehož galerijní vstup není dostatečně označený. Já chápu, že se nacházíme v nejdůležitější lokalitě pražské památkové zóny, ale rozhodně by neškodilo zamyslet se nad samotnou propagací NG, která je naprosto nedostatečná a v rámci kulturního prostoru Střední Evropy u slabého průměru, přitom naše sbírky budované po generace intelektuály a obchodníky, kterou přerušilo dekadentní období komunismu s mírným přesahem po roce 1989, patří mezi světovou špičku.

Do Šternberského paláce se musíte dostat po poměrně prudkém terénu a za zatáčkou uvidíte velmi masivní mříže. Ty byly důvodem proč Japonec, který mi byl v patách s hrůzou utekl, aniž by sešel ke dveřím. Vstup do galerie by zřejmě neměl připomínat vstup na věznici Mírov, pokud tam tedy nesedí Kajínek. Já ale jaksi nejdu do kina, ale na výstavu Rembrandta, takže očekávám něco, co by mělo připomínat slibované století blahobytu a ne divokou éru novodobých dějin.

Vstupné na výstavu je celkem přijatelných 150 korun (cca 6 euro), což by sice v Německu, Polsku, Maďarsku ani Rakousku neprošlo, ale to patří k českému koloritu, kdy chybí manažerské vedení a máme tendenci stanovovat ceny podle kompromisu a jak částka vypadá, než skutečných nákladech. Mimochodem vstupné je sníženo ze stabilních 240 korun (cca 10 euro)! Pro informaci – sousední Sasko (část Německa) dává obyvatelům možnost za 20 eur navštívit všechny státní objekty pro 1 dospělou osobu a 2 děti). Na VŠE se sice začal přednášet obor umělecký management, ale v rámci praktického uplatnění absolventů a zejména znalostí, které si absolventi odnesou mě nepřesvědčil o své oprávněnosti.

Pokud jste klienty jednoho obrovského telefonního operátora, pak za poslání sms máte jeden vstup zdarma, což je určitě příjemné. Svršky si můžete odložit do šatny a nakoupit v obchůdku, jehož ceny jsou opět otázkou do diskuse, ale to není předmětem této recenze.

Samotná výstava je zpracována velmi pěkně. Obrazy jsou řazeny logicky a z hlediska estetiky a koncepce výstavy se dá celé výstavě vytknout máloco. V jednotlivých místnostech jsou přehledně zpracovány malířské žánry, potud vše v pořádku. Co je ale do nebe volající je správnost anglických tabulí i samotných popisků a chyby v odborné terminologii české. Na KTF UK, kde jsem studoval by nám takové chyby vedly k vrácení indexu. Tragickým završením návštěvy je oválná místnost s prošlapanými parketami, která mě doslova ,,točí“ už několik let. Když už projdete celou výstavou, pak kráčet v logickém vrcholu expozice s vynikající akustikou po vrzajících parketách by se hodila spíš do atrakce na Matějské pouti a ne do galerie s obvyklým vstupným 10 Eur, a to je prosím jen okrajová část NG!

Pokud umíte anglicky je však tato výstava opravdu velmi pěkná a stojí za návštěvu a jsem nesmírně rád, že jsem ji viděl a určitě na ní ještě jednou zajdu, protože počítejte s tím, že ve více jak tuctu místností nějaký čas strávíte. Ratolesti můžete odložit do dětského koutku, kde jsou připraveny i atrakce pro odrostlejší mládež.

,,Za mých časů vám dobrý portrét pomohl, abyste se dobře oženili,“ tak zní motto výstavy a já dodávám, že na dobrý portrét a holandské žánrové malířství byste si čas udělat měli. A pokud se chcete dobře pobavit, pak zajděte do sálu politiky a války, na jednom obrazu jsou zobrazeni politici jako zvířata a jestli se trochu vyznáte ve vlastnostech některých zvířátek budete nadšeni:-)

Informace: www.pribehyumeni.cz

Facebook.com/RembrandtCo

PS: Výstava se koná pod záštitou ministra zahraničních věcí České republiky Karla Schwarzenberga a řady sponzorů včetně velvyslanectví Nizozemského království a doufám, že se podobně krásných světových výstav dočkáme i v budoucnosti.